ECLI:CZ:US:2002:2.US.572.01
sp. zn. II. ÚS 572/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů A) JUDr. P. F., B) M. F., C) A. F. a D) A. V., všech zastoupených advokátem JUDr. J. L., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 12. 1. 2000, čj. 5 C 90/99-42, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2000, čj. 21 Co 116/2000-63, rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. 11. 2000, čj. 5 C 90/99-70, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2001, čj. 21 Co 639/2000-86, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, čj. 28 Cdo 824/2001-104, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se domáhají ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2001, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Namítají, že obecné soudy tím, že nezkoumaly žalobu věcně ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/91 Sb., zbavily stěžovatele možnosti jednat před soudem a porušily tak jejich základní práva dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navíc jednaly proti smyslu restitučních zákonů a v rozporu s nálezy Ústavního soudu. Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání usnesením, které bylo stěžovatelům doručeno 27. 7. 2001. Jeho argument, že nebyly tvrzeny vady ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), je údajně v rozporu s obsahem dovolání, z něhož je dle názoru stěžovatelů zřejmé, že jsou dány důvody dle §237 odst. 1 písm. f) a §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.. Stěžovatelé dále namítají, že Nejvyšší soud v rozporu se skutečností konstatoval, že se žalovaní k dovolání nevyjádřili a navíc se ve svém usnesení dovolává neexistujícího ustanovení §217 o.s.ř.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 5 C 90/99, Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2001, čj. 21 Co 639/2000-86, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně, byl doručen zástupci stěžovatelů JUDr. P. F. dne 27. 3. 2001. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, čj. 28 Cdo 824/2001-104, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů, bylo jejich právnímu zástupci JUDr. J. L. doručeno dne 26. 7. 2001.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zák.), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje a jehož vyčerpáním je podmíněna ústavní stížnost, považovat pouze přípustné dovolání. Pokud dovolání není přípustné, je takovým posledním prostředkem k ochraně práva odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně (srov. usnesení I. ÚS 213/96, Sbírka rozhodnutí a nálezů Ústavního soudu, sv. 6, usn. č. 30). V daném případě bylo dovolání stěžovatelů jako nepřípustné rozhodnutím Nejvyššího soudu odmítnuto. Lhůta pro podání ústavní stížnosti začala tudíž stěžovatelům běžet dnem doručení rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně, tj. dnem 27. 3. 2001. Pokud byla ústavní stížnost podána dne 25. 9. 2001, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem.
Ústavní soud není oprávněn zabývat se dále ani tou částí ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto jako nepřípustné. Z doručenky, jež je vylepena na č.l. 106 spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, Ústavní soud zjistil, že usnesení dovolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 26. 7. 2001 (tvrzení stěžovatelů o jeho doručení dne 27. 7. 2001 tomuto zjištění neodpovídá). Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu bylo pondělí 24. 9. 2001. Pokud byla ústavní stížnost dána k doručení na poštu dne 25. 9. 2001, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj