ECLI:CZ:US:2002:2.US.583.02
sp. zn. II. ÚS 583/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Ing. J. M., zastoupené Mgr. D. K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.května 2002, sp. zn. 10 Co 397/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.5.2002, sp. zn. 10 Co 397/2002, jímž tento soud potvrdil odvoláním napadené usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18.4.2002, č.j. E 483/2002-9. Soud prvního stupně předmětným usnesením nařídil, podle vykonatelných platebních výměrů Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih ze dne 27.10.1999, č. 191/99 a ze dne 17.9.2001, č. 104/01 na částky 1.162,-Kč a 50.213,-Kč, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného Ing. M. M., které jsou ve společném jmění manželů - Ing. M. M. a stěžovatelky.
Ústavní stížností napadenému usnesení odvolacího soudu stěžovatelka vytýká údajné porušení práva na spravedlivé rozdělení společného jmění manželů, práva na rovné postavení věřitele v konkursním řízení, práva na spravedlivý proces a dále práva, aby soudní moc byla vykonávána vůči stěžovatelce pouze v mezích příslušných zákonů.
K porušení výše uvedených práv (blíže stěžovatelkou označených jen jako základní práva vyplývající z Ústavy a z Listiny základních práv a svobod) mělo dojít ze strany odvolacího soudu tím, že tento soud údajně nerespektoval skutečnost, že stěžovatelka, jako manželka úpadce, je rovněž účastnicí konkursního řízení, v němž je stanovena povinnost majetkového vypořádání zaniklého společného jmění manželů podle zásady rovnosti, když stěžovatelka je současně i věřitelkou úpadce, neboť vůči úpadci má pohledávku údajně podstatně vyšší, než je hodnota zástavy.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.5.2002, sp. zn. 10 Co 397/2002, se mimo již výše uvedených skutečností zjišťuje, že označený soud s odvoláním na ustanovení §251 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") zdůraznil, že pokud povinný nesplní dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí, když při nařízení výkonu rozhodnutí je soud oprávněn pouze zkoumat, zda je zde vykonatelné rozhodnutí, návrh na výkon rozhodnutí je ve formální i obsahové shodě s tímto exekučním titulem a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí odpovídá §257 a násl. o.s.ř.
Jak dále konstatuje odvolací soud, podkladové platební výměry oprávněné (Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih) jsou pravomocné a vykonatelné, navržený způsob výkonu rozhodnutí - zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného, jež jsou společným jměním povinného a jeho manželky, odpovídá ustanovení §338b a násl. o.s.ř., takže nelze dospět k jinému závěru, než, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání zmíněného rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Nařízení výkonu rozhodnutí ve věci rovněž nebrání ustanovení §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon č. 328/1991 Sb.") z toho důvodu, že výkon rozhodnutí lze nařídit i po prohlášení konkursu, zakazuje se však výkon rozhodnutí postihující majetek náležející do podstaty provést. Povinnost soudu zdržet se po prohlášení konkursu všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován je však ve smyslu §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., jedinou povinností, kterou je příslušný soud nucen akceptovat. V případě výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva sice vlastní výkon rozhodnutí splývá s nařízením výkonu (§338d odst. 1 o.s.ř.), to však neznamená, že věřiteli v době po prohlášení konkursu je na základě pravomocného usnesení o nařízení výkonu a na základě záznamu soudcovského zástavního práva v katastru nemovitostí umožněno realizovat právo na oddělené uspokojení jeho pohledávky v konkursu.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka opakuje argumenty, se kterými se již v podstatě vypořádal odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení.
Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že právní názor odvolacího soudu, vyjádřený v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídá zcela jak ustanovení §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., tak i ustanovení §338b a §338d o.s.ř. ve vztahu k ustanovení §262a odst. 1 o.s.ř. Stěžovatelka nemá pravdu pokud se domnívá, že výkonem rozhodnutí nelze po prohlášení konkursu, a tím i zániku společného jmění manželů ( §14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb.) postihnout majetek - nemovitosti - patřící do sice již zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Jak správně konstatoval krajský soud, postihnout takový majetek výkonem rozhodnutí umožňuje i znění ustanovení §262a odst. 1 o.s.ř.
Tvrzení stěžovatelky o údajném porušení jejích základních práv a svobod, jsou ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu zcela nedůvodné, neboť stěžovatelka pomíjí skutečnost, že v době nařízení výkonu rozhodnutí nedošlo k vypořádání společného jmění úpadce a stěžovatelky, a to jakýmkoli způsobem, uvedeným v ustanovení §150 odst. 4 občanského zákoníku. Za této situace, a s ohledem na zajišťovací funkci zřízeného soudcovského zástavního práva k pohledávce věřitele, nemohlo dojít k porušení shora označených práv a svobod stěžovatelky.
Ze všech shora uvedených důvodů senát Ústavního soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 8. října 2002