ECLI:CZ:US:2002:2.US.698.01
sp. zn. II. ÚS 698/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. M. H., zastoupeného advokátkou JUDr. D. Ř., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, čj. 46 T 8/2000-1408, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. 3 To 7/01, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 12. 2001 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jimiž byl shledán vinným z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle ustanovení §148 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění před účinností novely provedené zákonem č. 253/1997 Sb. (dále jen "TZ"), trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle ustanovení §148 odst. 1 a odst. 3 TZ a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle ustanovení §148 odst. 1 a odst. 3 TZ dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 TZ zařazen do věznice s dozorem. Odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně bylo napadeným usnesením vrchního soudu zamítnuto. Stěžovatel se domnívá, že těmito rozhodnutími bylo porušeno zejména jeho právo na obhajobu, došlo k porušení zásady ústnosti a také k nepřípustné retroaktivitě zákona č. 253/1997 Sb.
Po odstranění vad podání požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu Městského soudu, sp. zn. 46 T 8/2000, resp. alespoň o zaslání kopií doručenek k napadenému rozhodnutí vrchního soudu, sp. zn. 3 To 7/01, ze dne 5. 6. 2001. Vrchní soud v Praze, u něhož se spis městského soudu v dané době nacházel, sdělil, že spis není možno zaslat, neboť v nejbližších dnech bude rozhodováno o stížnosti stěžovatele, a Ústavnímu soudu zaslal pouze vyžádané kopie doručenek.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z vyžádaných kopií doručenek Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva v daném případě poskytuje, tedy usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. 3 To 7/01, bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 27. 7. 2001. Tuto skutečnost právní zástupkyně přípisem ze dne 20. 5. 2002 na žádost Ústavního soudu potvrdila. Stěžovateli bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2001 doručeno dle kopií doručenek dne 28. 7. 2001. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 5. 12. 2001, tedy evidentně po lhůtě k tomu určené.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj