ECLI:CZ:US:2002:3.US.115.02
sp. zn. III. ÚS 115/02
Usnesení
III. ÚS 115/02
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. P. K., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. 10 Ca 335/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své celní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 2002
(10 Ca 335/2001-17) a tvrdil, že jím obecný soud porušil stěžovatelovo "právo na spravedlivý proces"; podle odůvodnění ústavní stížnosti, zaměřeného výlučně na otázky obecného (celního) práva, k porušení "práva na spravedlivý proces" došlo tím, že obecný soud - stručně shrnuto - zamítl stěžovatelovu žalobu na přezkum zákonnosti správního rozhodnutí, aniž by přitom přihlédl k námitkám stěžovatele, a zejména k tomu, že on sám dovoz ojetého motorového vozidla z NSR neobstarával, ale jeho koupi zprostředkovala jím pověřená třetí osoba; nebyl proto celní deklarant a pokud došlo v celním řízení k pochybení, resp. k protiprávnímu jednání, odpovědnost za to nemůže být přičítána k jeho tíži.
Aniž by své výhrady vůči stanovenému postupu (ústavně souladnému řízení ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod) blíže rozvedl či zdůvodnil, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z rozhodovacích důvodů obecného soudu, vyložených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že kupní smlouva na posuzované motorové vozidlo (VW Golf) ze dne 11. listopadu 1997 byla uzavřena s firmou, která ke dni uzavření smlouvy neexistovala, a že skutečná firma (Automobile R. A. v Mnichově), která posuzovaný automobil pověřenci stěžovatele na jméno stěžovatele prodala, prodala jej za částku podstatně vyšší než udávala fingovaná, celním orgánům v průběhu celního řízení, předložená kupní smlouva. S přihlédnutím k této skutečnosti celní orgány, poté co rozhodující skutečnosti samy zjistily, přikročily k dodatečnému vyměření cla a daně z přidané hodnoty.
Krajský soud v Českých Budějovicích, rozhodující o žalobě stěžovatele v režimu správního soudnictví, v intencích žalobních tvrzení, ostatně obsahově zcela shodných s odůvodněním ústavní stížnosti, takto napadená předcházející správní rozhodnutí přezkoumal a v podrobně vyložených rozhodovacích důvodech (odůvodnění svého rozhodnutí) vyložil, proč stěžovatelově žalobě pod rozhodujícími kritérii zákonů č. 13/1993 Sb. a č. 588/1992 Sb., obou v současně platném znění, nelze vyhovět, a to i s přihlédnutím k námitkám a tvrzením, které stěžovatel v průběhu řízení vznesl; rozhodnutí obecného soudu - jeho odůvodnění - je zcela ve shodě se zákonem (§157 odst. 2 o. s. ř.) a nelze mu proto ani pod aspekty ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nic vytknout, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle níž je věcný přezkum či legalita rozhodnutí orgánů veřejné moci z pravomoci Ústavního soudu vyloučen (k tomu srov. např. nález ve věci
II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.
O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 7. března 2002