ECLI:CZ:US:2002:3.US.125.02
sp. zn. III. ÚS 125/02
Usnesení
III. ÚS 125/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. N. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. 1 To 37/2002, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2001, č. j. Nt 3509/2001-13, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení výše označených usnesení soudů s tím, že vzetím do vazby soudem I. stupně a zamítnutím stížnosti proti takovému rozhodnutí soudem odvolacím se cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na důvody, o něž Okresní soud v Ostravě opřel své rozhodnutí č. j. Nt 3509/2001-13 a uvedla, že podle jejího přesvědčení tyto důvody vazby nejsou dány, neboť se nehodlá se skrývat, působit na svědky a ani nelze usuzovat, že by si opatřovala finanční prostředky trestnou činností. Odvolací soud se s těmito námitkami nevypořádal, neoprávněně pak konstatoval, že podanou stížnost nezdůvodnila, když odůvodnění bylo doručeno dne 11. ledna 2002, tj. před rozhodnutím odvolacího soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 37/2002 bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2001, č. j. Nt 3509/2001-13, jak ve vztahu k obviněnému M. J. tak ve vztahu ke stěžovatelce, a ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč shledal nařízení vazby obviněných v souladu s §67 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu, když se tak vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. Proto zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolá, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2002