ECLI:CZ:US:2002:3.US.170.02
sp. zn. III. ÚS 170/02
Usnesení
III. ÚS 170/02
Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P. Š., zastoupeného JUDr. E. R., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2002, sp. zn. 21 Co 284/2001, a Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. října 2000, č. j. 9 C 1843/96-116, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se postupem soudů cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Poukázal na okolnosti, za nichž probíhalo vyšetřování o jeho vině z ublížení na zdraví bývalé manželce, na důkazy provedené v řízení o náhradě škody a uvedl, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil a škodu tak bývalé manželce nezpůsobil. V návrhu dále popsal jednání žalobkyně, jehož se, podle tvrzení navrhovatele, dopouštěla vůči němu, její požívání alkoholu a drog a uvedl, že mu v odvolacím řízení nebyla dána žádná možnost k tomu aby se bránil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2002, sp. zn.
21 Co 284/2001, bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 odst. 1 o. s. ř. a důvodně shledal správnost použití ustanovení §135 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je soud mj. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přičemž žalovaný byl za trestný čin ublížení na zdraví žalobkyni pravomocně dne 5. června 1997, v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 141/96 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 205/97, odsouzen. Odpovědnost stěžovatele za škodu způsobenou poškozené žalobkyni trestným činem byla tak dle §420 odst. 1 obč. zákona nepochybně dána. Také postup soudů při zjišťování rozsahu škody byl v souladu s §132 občanského soudního řádu a rozhodnutí o její výši pak s §442 odst. 1, §444 a §446 obč. zákona.
S ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že k zásahu do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, nedošlo a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2002