ECLI:CZ:US:2002:3.US.179.02
sp. zn. III. ÚS 179/02
Usnesení
III. ÚS 179/02
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Ševčíka, ve věci navrhovatele Zemědělského družstva D.-K., zastoupeného JUDr. Z. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2002, sp. zn. 14 Co 825/2001, a o návrhu na zrušení §13 odst. 2 a 3 zák. č. 42/1992 Sb., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni s tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen v základních právech, plynoucích z čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, z čl. 1, čl. 90 a čl. 96 Ústavy, jakož i z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (správně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že uložení povinnosti uhradit oprávněné žalobkyni částku 214.335,- Kč s přísl. na vypořádání majetkového podílu dle transformačního zákona jej jako dlužníka diskriminuje a staví do situace, v níž nebude schopen zemědělské výroby. Poukázal na charakter majetkových podílů, závislých na výši čistého jmění družstva ke dni schválení transformačního projektu, a vyslovil přesvědčení, že pokud zákon neurčuje způsob jeho vypořádání, pak nezakládá ani právo oprávněné osoby na plnění peněžité, naopak lze majetkový podíl vypořádat i vydáním věci, založením spoluvlastnických vztahů, případně postoupením pohledávky apod. S ohledem na obsah §13 odst. 2 a 3 zák. č. 42/1992 Sb., o který soudy opřely svá rozhodnutí, v nichž vyhověly žalobě na peněžité plnění, navrhl také, aby toto ustanovení zákona bylo zrušeno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, v odůvodnění rozsudku pak správně vyložil obsah a použití §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož má oprávněná osoba nárok na peněžité plnění, pokud se na vypořádání majetkového podílu jinak účastníci nedohodnou, přičemž právo dlužníka volit způsob plnění lze uplatnit jen tehdy, vyplývá-li to z dohody účastníků nebo přímo z právního předpisu. Poněvadž obsah tohoto odůvodnění je zcela vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, nepřísluší stěžovateli již oprávnění k podání návrhu na zrušení části zákona č. 42/1992 Sb. [§64 odst. 1 písm. d), §74 a §43 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2002