ECLI:CZ:US:2002:3.US.260.02
sp. zn. III. ÚS 260/02
Usnesení
III. ÚS 260/02
Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci M. A., zastoupeného JUDr. L. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2002, sp. zn. 67 To 74/2002, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. Nt 2853/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, jimiž soudy rozšířily důvody pro trvání vazby a jeho žádost o propuštění zamítly. Uvedl, že rozšíření vazebních důvodů považuje za účelové a vyslovil přesvědčení, že pokud by o propuštění nežádal, k rozšíření důvodů by nedošlo, a proto se rozhodnutím soudů cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá důvodná obava z pokračování v trestné činnosti obviněným stěžovatelem, a tedy také důvody pro trvání jeho vazby, jak jsou uvedeny v §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Odvolací soud, který ke stížnosti obviněného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2001 přezkoumal, se ve vyčerpávajícím odůvodnění svého usnesení se všemi námitkami stěžovatele vypořádal a na toto lze v dalším proto odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2002