ECLI:CZ:US:2002:3.US.271.02
sp. zn. III. ÚS 271/02
Usnesení
III. ÚS 271/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele prof. O. V., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, mimo ústní jednání dne 18. června 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. května 2002, napadl stěžovatel ve své občanskoprávní věci postup Městského soudu v Praze (25 Cm 194/2001), který je nečinný, ačkoliv mu v projednání věci nic nebrání. Stěžovatel dne 4. února 2002 podal předsedovi Městského soudu v Praze stížnost na nepřiměřené průtahy ve věci dle ustanovení
§33 zák. č. 436/1991 Sb. Místopředseda uvedeného soudu přípisem ze dne 26. února 2002 přisvědčil stěžovateli, že nečinnost soudu je průtahem a jeho stížnost je důvodná, zároveň uložil soudkyni věc vyřizující, aby ve věci jednala. Dne 5. března 2002 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání, a to na den 14. listopadu 2002. Stěžovatel ve věci průtahů v řízení podal dne 19. března 2002 novou stížnost, ve které brojil proti nařízení ústního jednání na den, který nastane až za 8 měsíců, což považuje za další průtah. Z podnětu k této stížnosti obdržel stěžovatel dne 16. dubna 2002 přípis místopředsedy soudu, dle něhož jeho stížnost není důvodná. Stěžovatel se proto v této své věci obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR, kde však řízení o jeho stížnosti není dosud skončeno.
Stěžovatel se rozhodnutím, jímž bylo ústní jednání nařízeno na den 14. listopadu 2002, cítí dotčen na svých ústavně zaručených právech na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a na právu zaručujícím projednání jeho věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a dalších obdobných právech plynoucích také z čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž obecnému soudu přikáže, aby jeho věc bez zbytečných průtahů projednal.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ve smyslu §35 a §75 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti splněny nejsou.
V posuzované věci brojil stěžovatel proti rozhodnutí obecného soudu, kterým nebyla jeho stížnost na průtahy ve věci shledána důvodná, proti takovému procesnímu rozhodnutí však zákon připouští opravný prostředek [§174 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.]. Dle zjištění Ústavního soudu (č. l. 9) a vyjádření samosoudkyně obecného soudu (č. l. 7), stěžovatel tohoto práva využil a ústavní stížností napadené rozhodnutí místopředsedy Městského soudu v Praze dne 12. dubna 2002 napadl stížností k Ministerstvu spravedlnosti ČR, které však až dosud stěžovatelovu stížnost nevyřídilo; protože ústavní stížnost lze podat jen proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 al. 1 zákona), a protože o jeho stížnosti nebylo pravomocně rozhodnuto, zakládá tato skutečnost nepřípustnost ústavní stížnosti. Stěžovatelova ústavní stížnost pro zmíněnou procesní překážku projednat nelze, neboť všechny procesní podmínky stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem musí být splněny v okamžiku zahájení řízení (§27 odst. 2 zákona).
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. června 2002