ECLI:CZ:US:2002:3.US.275.02
sp. zn. III. ÚS 275/02
Usnesení
III. ÚS 275/02
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Ševčíka, ve věci navrhovatele A., spol. s r. o. zastoupeného JUDr. A. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2002, č. j. 38 Ca 235/2000-29, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení označeného rozhodnutí soudu s tím, že se jím cítí dotčen v právech, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22. března 2000 pro zmeškání lhůty k jejímu podání nepovažuje za správné s poukazem na den, kdy došlo k doručení žalobou napadeného rozhodnutí a stejně tak nepovažuje za správný názor, týkající se způsobu doručení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze, který dne 29. ledna 2002 zastavil řízení o žalobě směřující proti rozhodnutí finančního orgánu pro zmeškání lhůty k jejímu podání, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Označený soud přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah §17 odst. 7 zák. č. 337/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a důvodně proto rozhodl tak, jak ve jeho výroku obsaženo, když shledal postup při doručování správního rozhodnutí za správný a když podání žaloby pak za učiněné po lhůtě.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2002