ECLI:CZ:US:2002:3.US.284.02
sp. zn. III. ÚS 284/02
Usnesení
III. ÚS 284/02
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr.Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky J. P., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2002, sp. zn. 30 Ca 39/2000, a rozhodnutí Katastrálního úřadu Plzeň-jih ze dne 18. ledna 2000, č. j. 110 V 16-2057/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnila návrh tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, 2 a 4, v čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na obsah dohody o vypořádání společného jmění manželů, na znění §24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině, v jehož smyslu k jejímu uzavření došlo, a na postup Katastrálního úřadu v Plzni, který odmítl na základě této dohody povolit vklad do katastru nemovitostí, když nebyla uzavřena po rozvodu manželství spoluvlastníků. Podle jejího přesvědčení jmenovaný úřad nerespektoval změny obsažené v zákoně o rodině, stejně jako odvolací soud, který uvedl, že smlouvu o vypořádání společného jmění manželů, uzavřenou před rozvodem, nutno považovat za smlouvu o budoucí smlouvě, ke které lze přistoupit až po rozvodu - takový postup novela zákona o rodině jistě nepředpokládala.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Soud přezkoumal, na základě opravného prostředku podaného i stěžovatelkou, správní rozhodnutí v souladu s §244 - 246c a s §250l až 250s obč. soudního řádu a ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč
napadené správní rozhodnutí shledal zákonným. Přiléhavým způsobem objasnil, s poukazem na zák. č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, na zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, a na vyhl. č. 190/1996 Sb., v níž pak §33 vymezuje, na základě jakých listin lze provést zápis práv do katastru nemovitostí, proč dohodu o vypořádání společného jmění manželů, uzavřenou před rozvodem manželství ohledně nemovitostí, za takovou listinu, ve smyslu označených právních předpisů a stávajícího obsahu §33 vyhl. č. 190/1996 Sb., považovat nelze. Na toto odůvodnění se v dalším odkazuje.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2002