ECLI:CZ:US:2002:3.US.29.02
sp. zn. III. ÚS 29/02
Usnesení
III. ÚS 29/02
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) MUDr. A. L., a 2) Ing. V.L., zastoupených JUDr. J. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. září 2001, č. j. 22 Co 299/2001-100, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. května 2001, č. j. 10 C 214/99-56, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnili ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že soud I. stupně rozhodl bez nařízení ústního jednání poté, co se žalobkyně přecházejícího jednání pro nemoc neúčastnila, po odročení jednání na neurčito bylo řízení skončeno, aniž byly pro takový postup splněny podmínky. Pochybení soudu I. stupně sice odvolací soud konstatoval, přesto však jeho usnesení potvrdil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 299/2001-100 bylo zjištěno, že odvolací soud rozhodl dne 28. září 2001 po přezkoumání usnesení soudu I. stupně ve věci návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 3. září 1999. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé vytýkají soudům nesprávný postup, kterým jim byla odňata možnost jednat před soudem, pak dle §229 odst. 3 občanského soudního řádu mohli stěžovatelé napadnout usnesení odvolacího soudu žalobou pro zmatečnost. Poněvadž tak neučinili, nevyčerpali všechny procesní prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jejich tvrzeného práva (§75 odst. 1 cit. zákona o Ústavním soudu).
Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2002