ECLI:CZ:US:2002:3.US.338.02
sp. zn. III. ÚS 338/02
Usnesení
III. ÚS 338/02
Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. J. D., zastoupeného JUDr. O. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 30 Ca 175/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku soudu s tím, že se rozhodnutím cítí dotčen v právech, zaručených čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Poukázal na okolnosti, za nichž bylo rozhodováno o jeho povinnosti zaplatit daňový nedoplatek, na pochybení, k nimž, podle jeho přesvědčení, došlo při hodnocení způsobu doručení rozhodnutí, a na rozsudek Krajského soudu v Plzni, který nevzal zřetel na běh prekluzívní lhůty pro vyměření daně z převodu nemovitostí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 13. dubna 2000, č. j. 2105/140/2000, a to na základě žaloby podané stěžovatelem. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými a přiléhavým způsobem vysvětlil, proč došlo důvodně a včas a v souladu s §22 zák. č. 357/1992 Sb., k vyměření daně z převodu nemovitostí stěžovateli. Na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším plně odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2002