ECLI:CZ:US:2002:3.US.34.02
sp. zn. III. ÚS 34/02
Usnesení
III. ÚS 34/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2001, sp. zn. 15 Co 249/2001, a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. března 2001, sp. zn. 19 C 6/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí, mimo ústní jednání dne 6. února 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne
21. května 2001 (15 Co 249/2001) a (podle odůvodnění ústavní stížnosti) též jemu předcházející rozsudek obecného soudu I. stupně (Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. března 2001 - 19 C 6/2001-30) a tvrdil, že rozhodnutí obou obecných soudů spočívá na neúplně zjištěném skutkovém základě a na nesprávném právním posouzení a navíc "potlačuje právo účastníků na smluvní svobodu, (když) aplikuje smlouvu, která nikdy nebyla uzavřena.
S (blíže neodůvodněným) odkazem na čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod posléze navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil a (věc) "vrátil se závazným pokynem soudu prvého stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí" a také, aby "povolil odklad výkonu rozhodnutí touto stížností napadených".
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.
Z tvrzení stěžovatele se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl mu doručen dne 28. června 2001, zatímco posuzovaná ústavní stížnost byla podle podacího razítka pošty svěřena k přepravě k Ústavnímu soudu dne 17. ledna 2002.
Ústavní stížnost lze však podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí
o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 al. 1 zákona); v posuzované věci zákonem stanovená lhůta počala dnem doručení rozsudku odvolacího soudu, tj. dnem 28. června 2001 a skončila dnem 27. srpna 2001.
Na tomto zjištění a závěru z něj plynoucím nic nemění skutečnost, že proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, o němž bylo dovolacím soudem rozhodnuto odmítavým výrokem [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], neboť ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu lhůtu k podání ústavní stížnosti vůči rozhodnutí odvolacího soudu podané dovolání nestaví, a proto - v případech neúspěšných dovolání - její běh nelze odvíjet (počítat) ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu.
Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížnost podal ve lhůtě delší než stanoví zákon, založil tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
O opožděné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Odmítavý výrok [§43 odst. 1 písm. b) zákona] současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. února 2002