ECLI:CZ:US:2002:3.US.367.02
sp. zn. III. ÚS 367/02
Usnesení
III. ÚS 367/02
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. p. hl. m. Prahy, akciové společnosti, zastoupené JUDr. T. S., advokátem, proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. dubna 2002, sp. zn. 12 C 100/2002, ze dne 16. května 2002, sp. zn. 23 C 69/2002, ze dne 16. května 2002, sp. zn. 23 C 88/2002, ze dne 2. května 2002, sp. zn. 6 C 21/2002, ze dne 14. června 2002, sp. zn. 16 C 164/2002, ze dne 26. června 2002, sp. zn. 16 C 162/2002, a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 21 C 55/2002, a ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 21 C 45/2002, takto:
I. Ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. III. ÚS 367/02, III. ÚS 409/02, III. ÚS 412/02,
III. ÚS 436/02, III. ÚS 439/02, III. ÚS 442/02, III. ÚS 475/02, a III. ÚS 478/02, se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 367/02.
II. Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížnost stěžovatelky D. p. hl. m. Prahy, akciové společnosti, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. dubna 2002 (12 C 100/2002), se spojuje k rozhodnutí s ústavní stížností sp. zn. III. ÚS 409/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. května 2002 (23 C 69/2002-12), sp. zn. III. ÚS 412/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. května 2002 (23 C 88/2002-8), sp. zn. III. ÚS 436/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. května 2002
(6 C 21/2002-7), sp. zn. III. ÚS 439/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. dubna 2002 (21 C 55/2002), sp. zn. III. ÚS 442/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. dubna 2002 (21 C 45/2002), sp. zn. III. ÚS 475/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. června 2002 (16 C 164/2002), sp. zn.
III. ÚS 478/02 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. června 2002
(16 C 162/2002), a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 367/02.
Obdobně ústavními stížnostmi doručenými Ústavnímu soudu, obsahově i formálně shodnými, brojila stěžovatelka proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů, protože jde
o věc, která má totožný skutkový základ věci, tak i právní aspekty s věcí ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 367/02 související; z důvodu hospodárnosti řízení je namístě o všech uvedených ústavních stížnostech rozhodnout společně (§63 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, §112 odst. 1 o. s. ř.).
II.
Ústavními stížnostmi brojila stěžovatelka proti rozhodnutím obecných soudů, jak jsou shora uvedeny, kterými bylo vyhověno jejím žalobám o zaplacení částky 808,- Kč a současně bylo dle §142 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o nákladech řízení tak, že obecné soudy přiznaly stěžovatelce náhradu nákladů řízení jen v nižší částce, když nepostupovaly dle vyhl. č.
484/2000 Sb., a z důvodu skutkové i právní jednoduchosti sporu aplikovaly ust. §151 odst. 2, věta prvá, část věty za středníkem o. s. ř. a postupovaly podle ust. §8 odst. 1 ve spojení s §7, §11 odst. 1 písm. a) a d), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Stěžovatelka nejen tvrdila, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily její práva vyplývající ze zákona, ale také že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv, a to především do práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), do práva na veřejné projednání věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a postup obecných soudů byl tak v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Ze samotných ústavních stížností, ani z obsahu napadených usnesení obecných soudů, zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky shledán nebyl. Obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 10 i Obvodní soud pro Prahu 3) v označených rozhodnutích
o nákladech řízení postupovaly v souladu s ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř., při hodnocení výše potřebných nákladů k účelnému uplatnění práva a při interpretaci předpisů jednoduchého práva (vyhl. č. 177/1996 Sb. a vyhl. č. 484/2000 Sb.) se neocitly v extrémním rozporu s principy ústavnosti a do práv stěžovatelky nezasáhly. Ústavní stížnosti jsou takto v podstatě jen projevem nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů, přičemž pro shodnost posuzované materie, pro odůvodnění tohoto usnesení, zcela postačí odkázat na odůvodnění obsahově shodného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. září 2002, sp. zn. III. ÚS 444/02.
Pro výše uvedené byly ústavní stížnosti stěžovatelky shledány jako zjevně neopodstatněné [§43 odst. 2 písm. a) zákona] a bylo o nich rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. září 2002