ECLI:CZ:US:2002:3.US.419.02
sp. zn. III. ÚS 419/02
Usnesení
III. ÚS 419/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. P. M., zastoupeného JUDr. I. Ch., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2002, č. j. 29 Ca 55/2001-32, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jeho přesvědčení soud, který zamítl žalobu proti Finančnímu ředitelství v Brně a nezrušil tak rozhodnutí týkající se dodatečného vyměření daně z příjmu fyzických osob, porušil čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že orgánům státní správy I. a II. stupně i Krajskému soudu v Brně vytýká, že neodůvodněně bylo pro stanovení základu daně použito tzv. pomůcek, i když sám jako daňový subjekt po celou dobu s pracovníky úřadu spolupracoval a jimi pak žádný doklad nebyl zpochybněn a dále to, že při přechodu na tzv. pomůcky byly použity jeho vlastní podklady a také obchodní přirážka, stanovená správcem daně.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2002 bylo zjištěno, že označený soud v řízení o žalobě stěžovatele přezkoumal jak napadené správní rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, tak i řízení, které jeho vydání předcházelo. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s námitkou žalobce, týkající se důvodů a podmínek pro postup daňového orgánu dle §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., tj. pro stanovení daně za pomoci a použití daňových pomůcek, když vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro jaké skutečnosti správce daně byl oprávněn postupovat dle citovaného právního ustanovení, tj. stanovit daňovou povinnost při akceptaci některých důkazních prostředků a při použití daňových pomůcek tam, kde stěžovatel jako daňový subjekt svá tvrzení uvedená v daňovém přiznání za zdaňovací období r. 1996 ani v průběhu prováděné daňové kontroly hodnověrně nedoložil. Zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, tedy zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2002