ECLI:CZ:US:2002:3.US.431.02
sp. zn. III. ÚS 431/02
Usnesení
III. ÚS 431/02
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele RNDr. M. K., zastoupeného JUDr. D. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 23 Co 104/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, jímž byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zvýšení výživného pro nezletilého z částky 1.200,-Kč měsíčně na 6.000,-Kč od 3. září 1998, na 8.000,-Kč od l. září 1999 a na 9.000,-Kč měsíčně od 1. září 2001. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soud pominul plnění, které poskytoval nezletilému vedle výživného, když toto představovalo cca 87.000,-Kč, což byl nucen před soudem dokumentovat, nevzal zřetel na skutečnost, že i nadále hradí jednorázové částky na potřeby syna a vzhledem k tomu, že soud nevyžadoval po matce důkazy o výši potřeb nezletilého, porušil zásadu rovného postavení účastníků řízení. Postupem soudů, které neprovedly důkazy, jichž se domáhal, a jejich rozhodnutím o zvýšení výživného, které považuje za nepřiměřené, se cítí dotčen na právech, která jsou zaručena čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze v předmětné věci na základě odvolání obou rodičů nezletilého dítěte přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s §212 obč. soudního řádu a ve svém rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání. Za použití ustanovení §85 odst. 2 a §85a odst. 2 zák. o rodině a skutkových zjištění soud odůvodnil, proč výši výživného, jak ji stanovil soud I. stupně, považuje za odpovídající možnostem a schopnostem stěžovatele, jakož i právu nezletilého podílet se na životní úrovni svých rodičů. Pokud jde o rozsah dokazování, nutno konstatovat, že dle §120 odst. 1 obč. soudního řádu soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a v tomto směru v postupu soudu nebyl zjištěn rozpor ani s §6 a §132 obč. soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2002