ECLI:CZ:US:2002:3.US.437.02
sp. zn. III. ÚS 437/02
Usnesení
III. ÚS 437/02
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele JUDr. J. J., zastoupeného JUDr. L. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2002, sp. zn. 9 To 169/01, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím a postupem soudů obou stupňů cítí dotčen v právech, která jsou zaručena čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a násl. Ústavy. Poukázal na dobu, kdy byl spáchán skutek, z něhož byl obviněn, a na dobu, po kterou bylo vedeno trestní řízení, a to pak ukončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2002. Podle jeho přesvědčení, jestliže od předmětného skutku do zahájení stíhání uplynula doba delší než 10 let a do rozhodnutí soudu I. stupně pak více než 18 let, probíhalo řízení a bylo vydáno rozhodnutí ve věci v nepřiměřené lhůtě, což je v rozporu nejen se zákonem ale také s citovanou Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále uvedl, že soud neprovedl důkazy, kterých se dovolával, na všechny v řízení provedené nevzal při jejich hodnocení zřetel a nevzal zřetel ani na námitku týkající se promlčení trestnosti, když poukázal na důvody jeho pobytu v zahraničí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2002, sp. zn. 9 To 169/01, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §254 odst. 1, 2 a 3 tr. řádu, se všemi námitkami v odvolání uplatněnými se vypořádal a důvodně neshledal v postupu soudu I. stupně, jakož i v hodnocení provedených důkazů, rozpor s ustanovením §2 odst. 5 a §6 tr. řádu. Ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku také vyložil obsah §67 odst. 2 a §68 tr. zákona s poukazem na okolnosti, za nichž se stěžovatel zdržoval v zahraničí v době po spáchání skutku.
Pro výše uvedená zjištění bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo, když ústavní stížnost směřující proti postupu soudu, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů, byla shledána zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o promlčení trestního stíhání, jehož se stěžovatel dovolával a tuto námitku soud neakceptoval, je v tomto rozsahu ústavní stížnost nepřípustná, neboť v souladu s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu měl stěžovatel možnost využít k přezkoumání označeného hmotněprávního posouzení, jež označil za nesprávné, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Poněvadž tak neučinil, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2002