ECLI:CZ:US:2002:3.US.49.02
sp. zn. III. ÚS 49/02
Usnesení
III. ÚS 49/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V.A., zastoupeného JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 28. listopadu 2001, čj. 1 Zt 1734/2001-6, a usnesení Policie České republiky, okresního ředitelství, 1. odd. Služby kriminální policie v Přerově ze dne 15. října 2001, čj. ORPR-1260/KS-OK-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 28. listopadu 2001 (1 Zt 1734/2001-6) a spolu s ním usnesení Policie České republiky, okresního ředitelství, 1. odd. Služby kriminální policie v Přerově ze dne 15. října 2001 (ORPR-1260/KS-OK-2001) a tvrdil, že jím označené státní zastupitelství porušilo jeho ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 11 Listiny základních práv a svobod a také právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto ústavně zaručených práv došlo tím, že vyšetřovatelem, ve shodě s právním názorem státního zástupce vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, bylo trestní oznámení stěžovatele na dva údajné pachatele z trestných činů podvodu a zkrácení daně, příp. (podle názoru státního zastupitelství) podílnictví odloženo z důvodu zániku trestnosti inkriminovaných trestných činů (promlčení). Protože stěžovatel má za to, že právní závěry obou orgánů veřejné moci "nemají v souladu s platnou judikaturou opodstatnění, a to vzhledem k době spáchání trestných činů, datu podání trestního oznámení a zahájení trestního stíhání", navrhl, aby Ústavní soud jak rozhodnutí státního zastupitelství v Přerově (viz shora), tak také jemu předcházející rozhodnutí Policie ČR v Přerově (viz shora) svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ústavní stížností napadených rozhodnutí bylo trestní oznámení podáno pro dva skutky (oba) spáchané v roce 1993, které státní zastupitelství (na rozdíl od policie) kvalifikovalo jako trestné činy podílnictví, ohrožené zákonem, trestem odnětí svobody až na pět let (§251 odst. 2 tr. z.); za této procesní situace (doba podání trestního oznámení je pro běh lhůty nerozhodná) odpovídají právní závěry státního zastupitelství s přihlédnutím k ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. z., a proto jim ani z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nelze nic podstatného vytknout.
Obdobně nedůvodné je tvrzení stěžovatele - z daných hledisek ostatně relevantní - že "předpokladem pro úspěšné nárokování škody je rozsudek, který by potvrdil úmyslnou trestnou činnost škůdců (pachatelů), neboť k ochraně vlastnického práva stěžovatele (bylo-li inkriminovaným jednáním dotčeno), stejně jako k ochraně jiných jeho práv (náhrada škody) jsou k dispozici i jiné (občanskoprávní) instituty na výsledcích trestního řízení zcela nezávislé, které jsou s to oprávněným zájmům stěžovatele poskytnout dostatečně účinnou ochranu".
Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již povahou stížnostních důvodů, pro které není opory ani ve stavu věci ani v zákoně, tím méně pak v ústavním pořádku republiky; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 14. února 2002