ECLI:CZ:US:2002:3.US.496.02
sp. zn. III. ÚS 496/02
Usnesení
III. ÚS 496/02
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. května 2002, sp. zn. 10 Ca 63/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. května 2002 (10 Ca 63/2002-50), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o odvolání Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. prosince 2001 (5573/130/2001) proti rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře ze dne 15. února 2001 (24675/01/110917/4627), jimiž byl stěžovatelce vyměřen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 1999 ve výši 532.567,- Kč, ačkoliv pro takový postup ani co do způsobu vyměření daně ani co do její výše nebyly splněny zákonné podmínky.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným rozhodnutím jmenovaný obecný soud porušil její ústavně zaručené základní právo dané čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5 a
čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a po argumentaci o porušení daňových zákonů navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil obecnému soudu k novému projednání se závazným právním názorem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítne, je-li zjevně neopodstatněná [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (10 Ca 63/2002-50) zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal napadená rozhodnutí finančních orgánů dle §249 odst. 2 o. s. ř. a ve vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění svého rozsudku (§157 odst. 1 o. s. ř.) se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelkou, totožnými s obsahem ústavní stížnosti, když současně vyložil ustanovení §19 odst. 2 zák. č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovící povinnosti plátce prokazovat nárok na odpočet daně, jakož i podstatu zásad daňového řízení zakotvených v zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP) (k tomu srov. např. nález ve věci Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997 - Sbírka zákonů č. 130/1996).
Ústavní soud se nemůže ztotožnit s argumentací stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti, povaha a odůvodnění jejího tvrzení míří nikoli proti protiústavnosti, ale vůči legalitě jí napadeného rozhodnutí, a zejména že takový druh přezkumu se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu z jeho přezkumu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997 - Sbírka zákonů č. 130/1996, a další); protože tato konstantní judikatura Ústavního soudu je obecně přístupná, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatelku na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve a opakovaně vyloženým cokoli dodávat. Z téhož důvodu je posléze také zcela nepřípadný stěžovatelčin odkaz na jí označený nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 54/01, který vychází ze zcela odlišné právní i skutkové problematiky.
Postup správce daně v daňovém řízení v souladu se zákonem proto takovým zásahem do práv stěžovatelky není. Z důvodu takto vyložených nelze poskytovat stěžovatelce ochranu proti postupu správce daně a odvolacího soudu z důvodu porušení zákonnosti; nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nelze nic vytknout.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. prosince 2002