ECLI:CZ:US:2002:3.US.5.02
sp. zn. III. ÚS 5/02
Usnesení
III. ÚS 5/02
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci RNDr. I. H., zastoupeného JUDr. P. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2001, č. j. 24 Co 209/2001-444, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. září 2001, č. j. 24 C 209/2001-444, odůvodnil ústavní stížnost tím, že potvrzení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. dubna 2001, jímž byla zamítnuta jeho žádost o zrušení zákazu výplaty peněz z označené vkladní knížky, považuje za zásah do vlastnického práva. Uvedl, že vklad na vkladní knížce nenáleží do společného jmění manželů, jak vyplývá ze soudního rozhodnutí v řízení, v němž návrh manželky zemřelého zůstavitele na určení, že úspory na vkladní knížce do společného jmění náleží, byl zamítnut. Podle jeho přesvědčení je tak nepochybné, že jde o jeho úspory a vklad tedy nenáleží ani do pozůstalosti po zemřelém ing. H.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práva stěžovatele, jehož se v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně a s námitkami uplatněnými v odvolání se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Po zjištění, že vklad na předmětné vkladní knížce netvoří společné jmění pozůstalé manželky a zemřelého, avšak dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, zda nenáležel do jeho výlučného vlastnictví a netvoří tedy i součást pozůstalosti, odvolací soud důvodně rozhodl tak, jak ve výroku obsaženo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2002