ECLI:CZ:US:2002:3.US.578.02
sp. zn. III. ÚS 578/02
Usnesení
III. ÚS 578/02
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) ing. Z. K., a 2) R.K., zastoupených JUDr. J. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. června 2002, č. j. 10 Ca 125/2002-29, a o návrhu na zrušení §250a občanského soudního řádu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a současně i rozhodnutí Okresního úřadu v Písku ze dne 23. dubna 2002, č. j. RR/výst./383/02-H. Uvedli, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 35 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 12, čl. 14, čl. 16 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i v čl. 11 a čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Současně navrhli zrušení §250a občanského soudního řádu, když jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a když jej považují za ustanovení, jež je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, poněvadž podle jejich přesvědčení zakládá nerovnost občanů před soudem. Dále poukázali na průběh řízení před příslušnými orgány státní správy, na námitky vznesené ve stavebním řízení a uplatněné v podané žalobě u příslušného soudu, který rozhodl bez jednání, tedy v jejich nepřítomnosti.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve svém písemném vyjádření ze dne 3. října 2002 uvedla, že soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě, zabýval se dodržením stavebního zákona, jakož i zákona o ochraně přírody a krajiny, a rozhodl dle §250f odst. 1 občanského soudního řádu poté, co byl zástupce stěžovatelů o procesních právech a povinnostech účastníků poučen - v souladu s obsahem §250f občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů navrhla odmítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 125/2002 a jeho rozsudku ze dne 14. června 2002 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Označený soud dle §249 odst. 2 občanského soudního řádu přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí Okresního úřadu Písek, referátu regionálního rozvoje ze dne 23. dubna 2002, č. j. RR/výst./383/02-H, rozhodl opodstatněně podle §250f odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a ve vyčerpávajícím odůvodnění se vypořádal se všemi v žalobě uplatněnými námitkami za použití výkladu příslušných ustanovení stavebního řádu, §62 a §65 stavebního zákona, jakož i vyhl. č. 104/1997 Sb. Proto na odůvodnění citovaného rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou a návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Návrh na zrušení §250a občanského soudního řádu (o povinném zastoupení žalobce v řízení podle 244 a násl. občanského soudního řádu), byl odmítnut v souladu s §43 odst. 2 písm. b), odst. 1 písm. c) a §74 cit. zákona o Ústavním soudu, když bylo o ústavní stížnosti proti rozhodnutím orgánů veřejné moci rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Je třeba dodat, že z obsahu napadených rozhodnutí ani uplatnění §250a občanského soudního řádu nevyplývá, jak to předpokládá §74 a §64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2002