ECLI:CZ:US:2002:3.US.581.01
sp. zn. III. ÚS 581/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, směřujícím proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, Věznice Světlá nad Sázavou ze dne 9. 8. 2001, kterým byl navrhovateli uložen kázeňský trest, ve spojení s rozhodnutím o stížnosti, čj. RVS-1.ZŘV, ze dne 14. 8. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 2. 10. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, Věznice Světlá nad Sázavou ze dne 9. 8. 2001, kterým byl navrhovateli uložen kázeňský trest, ve spojení s rozhodnutím o stížnosti, čj. RVS-1.ZŘV, ze dne 14. 8. 2001. Navrhovatel tvrdil, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. §75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ukládání kázeňských trestů osobám vykonávajícím trest odnětí svobody upravuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §52 tohoto zákona lze proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat do tří dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí stížnost. O stížnosti rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské služby. Citovaný zákon tedy stanoví opravný prostředek - stížnost - proti rozhodnutí ředitele věznice o stížnosti proti uložení kázeňského trestu.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že navrhovatel napadl rozhodnutí o uložení kárného trestu stížností, o které rozhodl příslušný zaměstnanec Vězeňské služby. Toto rozhodnutí pak napadl přímo ústavní stížností. Navrhovatel se neobrátil se stížností proti uložení kázeňského trestu na Generálního ředitele Vězeňské služby, jak mu to zákon č. 169/1999 Sb. umožňuje. Z tohoto hlediska tedy nevyčerpal ve smyslu cit. ustanovení zákona o Ústavním soudu všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2002