ECLI:CZ:US:2002:3.US.598.02
sp. zn. III. ÚS 598/02
Usnesení
III. ÚS 598/02
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z., s. r. o., zastoupené JUDr. V. T., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2002, sp. zn. 38 Ca 203/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí, po výzvě Ústavního soudu k odstranění vad, ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne
14. května 2002 (38 Ca 203/2001-55), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
o odvolání Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 14. února 2001
(FŘ-7620/13/00), kterým byl změněn dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Prahu 5 na daň z přidané hodnoty ze dne 9. února 1998 tak, že částka dodatečně stanovené daně byla změněna na částku 17,850.872,- Kč. Správce daně dle výsledků daňové kontroly neuznal nárok na nadměrný odpočet daně na vstupu a snížil daňovou povinnost na výstupu a vyloučil i vývoz zboží ve výši 48.321,20 Kč z důvodu neprokázání původu a existence zboží, a to vše dle tvrzení stěžovatelky, ačkoliv pro takový postup ani co do způsobu vyměření daně ani co do její výše nebyly splněny zákonné podmínky.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným rozhodnutím jmenovaný obecný soud porušil její ústavně zaručené základní právo dané čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3, Listiny základních práv a svobod na nestranné posouzení sporu občana proti státnímu orgánu, a nastolil stav, kdy právo na spravedlivý proces občana bylo potlačeno ve prospěch kusých a tendenčně interpretovaných zjištění státního orgánu. Po argumentaci o nelogičnosti napadeného rozhodnutí, kdy stejný soud v totožných věcech dospěl k opačnému závěru a s poukazem na důkazy předložené stěžovatelkou, kdy je napadené rozhodnutí ve zjevném rozporu s objektivními doklady stěžovatelky, navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítne, je-li zjevně neopodstatněná [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze (38 Ca 203/2001-55) zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal napadená rozhodnutí finančních orgánů dle §249 odst. 2 o. s. ř. a ve vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění svého rozsudku (§157 odst. 1 o. s. ř.) se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelkou, totožnými s obsahem ústavní stížnosti, když současně vyložil ustanovení §19 odst. 1, 2 zák. č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovící povinnosti plátce prokazovat nárok na odpočet daně, jakož i podstatu zásad daňového řízení zakotvených v §2 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZSDP (k tomu srov. např. nález ve věci Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997, Sbírka zákonů č. 130/1996 Sb.).
Ústavní soud se nemůže ztotožnit s argumentací stěžovatelky uvedenou v ústavní stížnosti, povaha a odůvodnění jejího tvrzení míří nikoli proti protiústavnosti, ale vůči legalitě jí napadeného rozhodnutí, a zejména že takový druh přezkumu se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu z jeho přezkumu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, Pl. ÚS 38/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 33, Praha 1997, Sbírka zákonů č. 130/1996 Sb., a další); protože tato konstantní judikatura Ústavního soudu je obecně přístupná, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatelku na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve a opakovaně vyloženým cokoli dodávat.
Postup správce daně v daňovém řízení v souladu se zákonem proto takovým zásahem do práv stěžovatelky není. Z důvodu takto vyložených nelze poskytovat stěžovatelce ochranu proti postupu správce daně a odvolacího soudu z důvodu porušení zákonnosti; nelze než uzavřít, že rozsudku odvolacího soudu z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č.
1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nelze nic vytknout.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. prosince 2002