ECLI:CZ:US:2002:3.US.619.02
sp. zn. III. ÚS 619/02
Usnesení
III. ÚS 619/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. S., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 543/2001, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2000, sp. zn. 17 Co 599/2000, mimo ústní jednání dne 14. října 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou vpředu vyznačeným zástupcem, domáhal se tento jménem Ing. K. J., přezkumu rozhodnutí obecných soudů (rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. července 2002 - 22 Cdo 543/2001-161 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2000 - 17 Co 599/2000-138) ve věci určení neplatnosti kupní smlouvy a navrhl jejich zrušení z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
K ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatelky.
Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byla ústavní stížnost, jak shora je označena, posouzena jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43
odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně 14. října 2002