ECLI:CZ:US:2002:3.US.649.01
sp. zn. III. ÚS 649/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) M. B., a 2) V. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2001, č. j. 22 Cdo 1474/2001-160, Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 22. března 2001, č. j. 35 Co 580/2000-128, a Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. září 2000, č. j. 12 Nc 3089/2000-20, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnili návrh tím, že podle jejich přesvědčení jsou tato vadná a jejich cílem bylo úmyslné pošlapání práv, zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 10 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených usnesení soudu I. a II. stupně, jakož i Nejvyššího soudu ČR, bylo zjištěno, že stěžovatelé se u obecného soudu domáhali vydání předběžného opatření o povinnosti odpůrců zajistit průchodnost vody z vodovodního řádu do přípojky označené nemovitosti. Je tedy zřejmé, že zamítnutím návrhu na vydání předběžného opatření dosud nedošlo k rozhodnutí ve věci samé, a proto stěžovatelé mohou svá tvrzená práva uplatnit žalobou, v níž by soud o této rozhodl.
Pro výše uvedené byl návrh odmítnut pro jeho nepřípustnost, když stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1), §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Závěrem nutno konstatovat, že Ústavní soud neakceptoval usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 6 Nc 4353/2001-5, jímž byl stěžovatelům pro řízení před Ústavním soudem ustanoven právní zástupce - advokát JUDr. P. K. Ústavní soud není součástí obecné justice a proto řízení, jakož i zastupování
účastníka řízení před ním upravuje zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§31 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2002