ECLI:CZ:US:2002:3.US.65.02
sp. zn. III. ÚS 65/02
Usnesení
III. ÚS 65/02
Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky D. M., zastoupené JUDr. A. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. října 2001, č. j. 35 Co 145/2001-36, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, s tím, že jeho rozhodnutím, jímž ji zavázal k zaplacení částky 3.183,-Kč s poplatkem z prodlení, nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 600,-Kč a na odvolacích nákladech pak 600,-Kč, se cítí dotčena na právech, která jsou zaručena čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na průběh řízení o úhradu nedoplatku z vyúčtovaných služeb za rok 1997 a na to, že podle jejího přesvědčení žalobce neunesl důkazní břemeno, přičemž s touto skutečností se odvolací nevypořádal, když rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, změnil a tak vyhověl žalobci a jeho odvolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, správnost jeho skutkových zjištění se zřetelem k hodnocení provedených důkazů a opodstatněnost změny jeho výroku vyčerpávajícím způsobem v rozsudku odůvodnil. Je třeba uvést, že Ústavní soud, v souladu s principem nezávislosti soudů a zásadou volného hodnocení důkazů, není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy "hodnotit" hodnocení důkazů jimi učiněné v souladu s §132 občanského soudního řádu. V postupu odvolacího soudu při hodnocení důkazů rozpor s citovaným ustanovením občanského soudního řádu zjištěn nebyl.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2002