ECLI:CZ:US:2002:3.US.66.02
sp. zn. III. ÚS 66/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Z. Š., proti průběhu konkursního řízení před Krajským soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 36 K 8/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Věřitelé I. D. záložny v O., kteří jako kontaktní osobu uvedli věřitele Z. Š., podali dne 28. 1. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh byl doručen Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2002 a směřoval proti postupu Krajského soudu v konkursním řízení ve věci prohlášení konkursu na I. D. záložnu v O. Dříve než Ústavní soud odstraňoval vady podání, které spočívaly zejména v nedostatku právního zastoupení věřitelů, kteří jsou účastníky konkursního řízení, do jehož průběhu směřoval tento návrh, zkoumal, zda je takový návrh přípustný ve smyslu podmínek přípustnosti návrhu, stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze sdělení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 36 K 8/2000, vyplynulo, že konkurs byl prohlášen dne 20. 12. 2000 pod výše uvedenou spisovou značkou. Dne 31. 1. 2001 bylo soudu doručeno odvolání proti prohlášení konkursu a dne 9. 2. 2001 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dále z tohoto sdělení vyplynulo, že ke dni 14. 2. 2002 nebylo dosud o odvolání rozhodnuto.
Ústavní soud se dotázal přípisem ze dne 26. 2. 2002 Z. Š. jako kontaktní osoby, zda věřitelé jako účastníci konkursního řízení využili možnosti stížnosti na průtahy v odvolacím řízení před Vrchním soudem podle §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a §26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ze sdělení věřitelů, podepsaného kontaktní osobou panem Z. Š., předsedou oblastního výboru občanského sdružení Směr - I. D. záložna v H., vyplynulo, že vznesli stížnost předsedovi Krajského soudu, Krajskému státnímu zastupitelství, orgánům zákonodárné moci, Ministerstvu spravedlnosti, stížnost však ve smyslu výše uvedených ustanovení nebyla podána předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, kde dosud nebylo rozhodnuto o odvolání proti prohlášení konkursu. Z tohoto pohledu věřitelé jako ústavní stěžovatelé nevyčerpali procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje, a proto ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavní soudu je ústavní stížnost nepřípustná.
Z obsahu návrhu věřitelů I. Družstevní záložny vyplývá, že namítají především věcné otázky, které však Ústavní soud, pokud není řízení ještě pravomocně ukončeno, není oprávněn řešit. K ochraně práv účastníků konkursního řízení jsou příslušnými právními předpisy stanoveny odpovídající procesní prostředky. Teprve pokud by po vyčerpání těchto procesních prostředků pravomocným rozhodnutím obecných soudů bylo zasaženo do základních práv a svobod účastníků, chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, lze věc předložit Ústavnímu soudu formou ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2002