ECLI:CZ:US:2002:3.US.668.01
sp. zn. III. ÚS 668/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Ing. F. D., zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem, proti průtahům v řízení u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 7 C 246/99 a na vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud zakázal vedlejším účastníkům J. K. a Ř., s.r.o., užívat nemovitosti včetně veškeré technologie a aby přikázal vedlejším účastníkům, aby ve lhůtě 15 dnů, počínaje dnem 1. 2. 2002 protokolárně předali uvedené nemovitosti, včetně technologie do rukou stěžovatele, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojil proti postupu Okresního soudu v Přerově v jednání vedeném pod sp.zn. 7 C 246/99. Navrhovatel tvrdil, že v tomto řízení dochází k neodůvodněným průtahům, čímž jsou poškozována jeho základní práva, zejména právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a právo na soudní ochranu dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zároveň požadoval, aby Ústavní soud zakázal vedlejším účastníkům J. K., a Ř, s.r.o., užívat nemovitosti včetně veškeré technologie a aby přikázal vedlejším účastníkům, aby ve lhůtě 15 dnů, počínaje dnem 1.2.2002 protokolárně předali uvedené nemovitosti, včetně technologie do rukou stěžovatele.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud již opakovaně zaujal stanovisko (viz např. usnesení III. ÚS 355/97, Sb. n. u. US, svazek č. 9, Usnesení č. 16), že na orgány státní správy soudů se lze podle ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích (dnes §164 zákona č. 6/2002 Sb.) obracet se stížnostmi na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení.
Ze spisu Okresního soudu v Přerově, sp.zn. 7 C 246/99, který si vyžádal, zjistil, že navrhovatel podal dne 22. 7. 1999 tomuto soudu žalobu na vyklizení nemovitostí, v žalobě specifikovaných, směřující proti vedlejším účastníkům J. K. a Ř., s.r.o. Řízení nebylo dosud ukončeno. Jak vyplývá ze spisového materiálu a z vyjádření právního zástupce navrhovatele ze dne 17. 4. 2002, v období od 20. 4. 2000 do 9. 4. 2001 okresní soud neučinil v řízení žádný úkon. Navrhovatel se však v tomto období neobrátil na předsedu Okresního osudu v Přerově ve smyslu zákona č. 335/1991 Sb., platného v době do 31. 3. 2002, tedy před podáním ústavní stížnosti, se stížností na průtahy v řízení. Pouze dne 24. 3. 2001 se advokát navrhovatele dotázal okresního soudu co brání pokračování v řízení. Takový dotaz však za stížnost ve smyslu cit. zákona o soudech a soudcích považovat nelze. Dne 6. 12. 2001 se sice navrhovatel dostavil k Okresnímu soudu v Přerově a stěžoval si na průtahy v řízení osobně předsedkyni soudu a o jednání byl sepsán protokol. Zmíněný procesní prostředek však navrhovatel musí uplatnit vždy před podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti už i proto, aby jeho uplatněním eventuelně mohla být sjednána (a to i v řízení před obecnými soudy) náprava. V dané věci však navrhovatel příslušný procesní prostředek poskytnutý mu zákonem č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, před podáním návrhu (ústavní stížnosti) z hlediska ust. §75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu, nevyčerpal. Na jím namítané průtahy si stěžoval předsedkyni příslušného soudu až teprve k dotazu Ústavního soudu, který tento učinil v rámci již předtím podaného a označeného návrhu. K této skutečnosti s ohledem na uvedené, tak Ústavní soud nemohl přihlížet.
Pokud jde o tu část návrhu, v níž navrhovatel navrhoval, aby Ústavní soud zakázal vedlejším účastníkům J. K. a Ř., s.r.o., užívat nemovitosti včetně veškeré technologie a aby přikázal vedlejším účastníkům, aby ve lhůtě 15 dnů, počínaje dnem 1. 2. 2002 protokolárně předali uvedené nemovitosti, včetně technologie do rukou stěžovatele, ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatel tímto návrhem, pokud jde o jeho věcný obsah, v podstatě napadá usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 9. 2001, čj. 7 C 246/99-88. Tímto usnesením byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření shodného obsahu, jako ústavní stížnost. Toto usnesení nenapadl navrhovatel odvoláním, ačkoliv o této možnosti byl řádně poučen, takže rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 10. 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel ani v jednom případě nevyužil všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje a že návrh na zahájení řízení je ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nepřípustný.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2002