ECLI:CZ:US:2002:3.US.706.01
sp. zn. III. ÚS 706/01
Usnesení
III. ÚS 706/01
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) A.V. a 2) J.V., zastoupených JUDr. J.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2001, č. j. 22 Ca 555/2000-22, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozhodnutí, odůvodnili návrh tím, že se postupem soudu a také správního orgánu v řízení a rozhodování o jejich restitučním nároku cítí dotčeni v právech, zaručených čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na obsah listin, které předložili jako důkaz vlastnických práv, a na ryze formalistický přístup rozhodujícího obecného soudu k okolnostem, za nichž neuvedli správnou výměru pozemku.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě ve vyjádření ze dne 8. února 2002 uvedla, že stěžovatelům v řízení před označeným soudem nebylo upřeno právo na soudní ochranu, jejich věc byla projednána bez průtahů a v přiměřené lhůtě. Obsah jejich stížnosti se dotýká zjišťování a hodnocení skutkového stavu, a proto dle ustálené judikatury Ústavního soudu není takový přezkum tímto soudem přípustný. Pokud jde o tvrzený zásah do práv, zaručených čl. 11 Listiny základních práv a svobod, i zde lze na označenou judikaturu poukázat, poskytovat ochranu vlastnických práv lze jen tam, kde již tato práva existují a nikoliv tam, kde má být o nich teprve rozhodnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 555/2000, jeho rozsudku ze dne 27. srpna 2001 a spisu O.Ú., okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1446-10/93-201, zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud na základě jejich návrhu přezkoumal rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, jímž bylo dne 3. října 2000, pod zn. PÚ 1446-10/93-201, určeno, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků, a to parcel původně označených č. 248/5 o vým. 1103 m2, č. 266/1 o vým. 188 m2 a č. 267/1 o vým. 97 m2. V odůvodnění rozsudku se soud vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v návrhu. Pokud jde o hodnocení důkazů, z nichž bylo nutno dovodit, zda byl jimi restituční nárok uplatněn včas či nikoliv, postupoval soud v souladu s §132 obč. soudního řádu i s §13 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když mj. poukázal na podání stěžovatelů ze dne 15. prosince 1992, učiněné k O.Ú., okresnímu pozemkovému úřadu, v němž jsou u nemovitostí vyčísleny výměry uplatněné dle zákona č. 229/1991 Sb., jakož i na úřední záznam, sepsaný u správního orgánu až dne 20. dubna 1995, v němž oprávněné osoby uplatněný nárok rozšiřují u p. č. 248/5, původně vymezené vým. 3.920 m2 o dalších 1103 m2.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2002