ECLI:CZ:US:2002:3.US.716.01
sp. zn. III. ÚS 716/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky JUDr. J. J., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti rozhodnutí ředitele Policie ČR Úřadu vyšetřování pro ČR, č.j. ÚVV-4/PK-2001, ze dne 4. 5. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 13. 12. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 14. 12. 2001. Podle petitu podaného návrhu ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí ředitele Policie ČR Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, č.j. ÚVP-55-116/01-99, ze dne 27. 8. 1999, které má povahu rozhodnutí orgánu v I. stupni a je proti němu přípustné odvolání. Navrhovatelka tento opravný prostředek čerpala, a proto měl její návrh směřovat proti rozhodnutí odvolacího orgánu. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její základní právo zakotvené v čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle §71 odst. 1písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, pokud tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Podle §72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ve smyslu uvedených ustanovení je zapotřebí posuzovat včasnost podání návrhu.
V předmětné věci proti napadenému rozhodnutí ředitele Policie ČR Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy je možno podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, podat odvolání, o němž rozhoduje orgán nadřízený služebnímu orgánu, který také rozhoduje v I. stupni. Takovým orgánem je ředitel Policie ČR Úřadu vyšetřování pro ČR, který rozhodl ve věci rozhodnutím, č.j. ÚVV-4/PK-2001, ze dne 4. 5. 2001. Za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nelze podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu považovat rozhodnutí o tzv. mimořádném opravném prostředku, kterým je možno obecně ve správním řízení, ale i v řízení o věcech služebního poměru přezkoumávat pravomocná rozhodnutí vydaná ve správním řízení. Vzhledem k uvedenému je proto nutné zkoumat, zda návrh byl podán ve lhůtě k tomu zákonem o Ústavním soudu stanovené ve vztahu k rozhodnutí o odvolání nikoliv ve vztahu k rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 12. 3. 2002, č.j. PPR-39/K-PK-2002 a přiložené kopie doručenky bylo rozhodnutí ředitele Policie ČR Úřadu vyšetřování pro ČR, č.j. ÚVV-4/PK-2001, ze dne 4. 5. 2001, bylo navrhovatelce doručeno dne 24. 5. 2001. Tímto dnem počala plynout lhůta pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Lhůta pro podání návrhu skončila v neděli dne 22. 7. 2001. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty připadl na neděli, bylo ve smyslu §63 zákona o Ústavním soudu a §57 odst. 2 občanského soudního řádu posledním dnem pro podání návrhu pondělí dne 23. 7. 2001. Předmětný návrh však byl podán až dne 13. 12. 2001.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2002