ECLI:CZ:US:2002:3.US.735.01
sp. zn. III. ÚS 735/01
Usnesení
III. ÚS 735/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavních stížností stěžovatelek J. C. a L. B., obou zastoupených Mgr. Ing. J. C., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 23 Co 800/2000, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 6. března 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadly stěžovatelky pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2001
(23 Co 800/2000-204), ve věci Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, o vyklizení nemovitostí (7 C 82/97), a tvrdily, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená
v čl. 4 odst. 1, čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že nepřihlédly ke všem rozhodným skutečnostem (k době užívání nemovitostí stěžovatelkami) a věc neposoudily jako výkon vlastnických práv vedlejších účastníků v rozporu s dobrými mravy (§3 obč. zák.). Stěžovatelky proto navrhly zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona).
Ústavní soud vzal z tvrzení stěžovatelek v ústavní stížnosti a z doložky o nabytí právní moci vyznačené na rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2001
(23 Co 800/2000-204) za zjištěno, že toto rozhodnutí nabylo právní moci 21. února 2001 a že nejpozději k tomuto dni bylo stěžovatelkám doručeno; jestliže ústavní stížnost byla svěřena (dle otisku poštovních razítek) k poštovní přepravě dne 20. prosince 2001 (stěžovatelkou J. C.) a dne 28. února 2002 (stěžovatelkou L. B.), je zřejmé, že z hlediska zákonné lhůty (§72 odst. 2 zákona) byly obě ústavní stížnosti podány v rozporu se zákonem, a proto byly posouzeny jako opožděné [§43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takové byly odmítnuty.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnosti byly podány opožděně, nebylo se nutno zabývat návrhem na odklad vykonatelnosti jimi napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. března 2002