ECLI:CZ:US:2002:3.US.80.02
sp. zn. III. ÚS 80/02
Usnesení
III. ÚS 80/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené Mgr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2001, sp. zn. 22 Ca 383/2000, a rozhodnutí Okresního úřadu Náchod, okresního pozemkového úřadu, ze dne 15. února 2000, č. j. PÚ 126/00-Kf, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka, která se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnila návrh tím, že se jimi cítí dotčena v právech, jež jsou zaručena čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když v řízení o restitučním nároku, který uplatnila ona a její sourozenci dle zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, jim nebylo vyhověno. Poukázala na průběh dědického řízení po zemřelé F. V., v němž nebylo umožněno vyhledat v pozůstalosti závěť, podle níž se ona a sourozenci měli stát dědici po jmenované, která nebyla jejich matkou. Tak došlo postupem tehdejších orgánů k jejich persekuci, což vedlo k získání majetku po zemřelé státem - jako odúmrť. Přes provedené důkazy nebylo příslušným pozemkovým úřadem ani soudem k uvedeným skutečnostem přihlédnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 383/2000-51 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud na základě opravného prostředku navrhovatelů, kteří uplatnili tvrzený restituční nárok, přezkoumal rozhodnutí pozemkového úřadu, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a v rozsudku ze dne 19. září 2001 pak přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem objasnil důvody, pro které napadené rozhodnutí potvrdil. Proto na odůvodnění, obsahující i výklad §4 odst. l a 2 písm. a), b) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se navrhovatelé nestali oprávněnými k restitučnímu nároku, když nebyli závětními dědici zůstavitelky zemřelé v roce 1978, lze odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2002