ECLI:CZ:US:2002:4.US.166.02
sp. zn. IV. ÚS 166/02
Usnesení
IV. ÚS 166/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti H. Š., zastoupené JUDr. V.V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2001, čj. 9 Co 1098/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo dle §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. odmítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 5. 2001, čj. 8C 112/99 -40.
Stěžovatelka namítá, že na výzvu soudu k odstranění vad jí uplatněného odvolání nereagovala, neboť byla přesvědčena, že její odvolání splňuje v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů všechny náležitosti požadované ust. §205 odst. 1 o.s.ř. a v postupu krajského soudu, který se nedůvodně odmítl zabývat jejím řádně a včas podaným odvoláním, tak spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.
Z obsahu připojeného rozhodnutí napadeného ústavní stížností, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ve včas podaném odvolání, ve kterém obecně namítala nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení věci, uvedla, že odvolání bude odůvodněno ve lhůtě 10 dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, a to ani přes výzvu soudu k odstranění vad podání, doručenou jejímu právnímu zástupci, krajský soud odvolání dle §43 odst. 2 věta první a §211 o.s.ř. odmítl, neboť toto postrádalo náležitosti stanovené v ust. 205 odst. 1 o.s.ř., a pro uvedený nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Dle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. platí, že pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, lze napadnout žalobou pro zmatečnost.
Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo napadeným usnesením odvolání odmítnuto, je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením §229 odst. 4 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje a který měla před podáním ústavní stížnosti využít.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm.e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustný odmítnout, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2002
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj