ECLI:CZ:US:2002:4.US.205.02
sp. zn. IV. ÚS 205/02
Usnesení
IV. ÚS 205/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Co 100/2001, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 6C 393/99, ze dne 7. 8. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byl co do částky 10.381,70 Kč s přísl. potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, k jejíž úhradě tak byl stěžovatel zavázán.
Dále uvádí, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2002, čj. 29 Odo 453/2001-93, odmítnuto jako opožděné. Lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení tohoto usnesení, tj. ode dne 14. 2. 2002.
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, v části, ve které byl stěžovatel zavázán k úhradě shora uvedené částky s přísl., ohledně částky 3.554,20 Kč a výroku pod bodem III. ( náklady řízení) byl rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení a výrok pod bodem II. zůstal nedotčen.
Stěžovatelem podané dovolání pak bylo odmítnuto pro opožděnost, neboť dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo právnímu zástupci žalovaného doručeno dne 4. 5. 2001 a téhož dne nabylo právní moci, bylo podáno až dne 14. 6. 2001. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl (ve shodě s bodem 15 hlavy prvé, části dvanácté zák. č.30/2000 Sb.) vydán po řízení provedeném podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zák. č.30/2000 Sb., Nejvyšší soud ČR dovolání posoudil a rozhodl o něm ve smyslu právní úpravy obsažené v části dvanácté, hlavy první, bodu 17 o.s.ř., podle dosavadních předpisů, tj. ve znění občanského soudního řádu platného do 31. 12. 2000, a to včetně vymezení lhůty pro podání dovolání. Dovolání, které tak podle něj mělo být podáno ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu, bylo dle ust. §243b a ust. §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítnuto jako opožděné.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Co 100/2001, stěžovatelem předaná k poštovní přepravě dne 4. 4. 2002, je podána po lhůtě stanovené zákonem, neboť ústavní stížnost, jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tímto posledním prostředkem v projednávané věci bylo rozhodnutí krajského soudu, stěžovateli doručené dne 4. 5. 2001. V dané věci nelze odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, neboť tímto usnesením bylo dovolání odmítnuto pro opožděnost. Pokud stěžovatel namítá, že rozhodnutí krajského soudu neobsahuje poučení o možnosti podat dovolání, a lhůta pro jeho podání tak ve smyslu ust. §240 odst. 3 o.s.ř činí čtyři měsíce, Ústavní soud uvádí, že s ohledem na právní úpravu obsaženou v části dvanácté, hlavy první, bodu 15. a bodu 17. o.s.ř. (ve znění zák. č.30/2000 Sb.), není uvedené ustanovení o.s.ř., ve znění jeho novely provedené zák. č.30/2000 Sb., možné aplikovat na rozhodnutí krajského soudu, kterému předcházelo řízení provedené podle dosavadních právních předpisů. Z petitu ústavní stížnosti je navíc zřejmé, že zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání pro opožděnost se stěžovatel v ústavní stížností ani nedomáhá.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem odmítnout, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2002
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj