ECLI:CZ:US:2002:4.US.232.01
sp. zn. IV. ÚS 232/01
Usnesení
IV. ÚS 232/01
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti F.Š., zastoupeného JUDr. V.K., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. 5. 2000, čj. 10 C 26/2000-17, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2001, čj. 19 Co 305/2000-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných sudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Obecné soudy totiž nezkoumaly, zda jsou splněny i věcné podmínky k rozhodnutí zavázat jej k vydání motorového vozidla, zejména když v době, kdy byla podána žaloba, bylo stěžovateli řidičské oprávnění vráceno, takže nejen mohl, ale také měl, používat svěřené vozidlo z důvodu funkce vedoucího střediska Ž., ze které nebyl odvolán. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 10 C 26/2000 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo vyhověno žalobě B., a stěžovateli byla uložena povinnost vydat této společnosti osobní automobil, ve výroku rozsudku blíže označený. Okresní soud zjistil z dohody o používání služebního vozidla, že tato byla uzavřena mezi navrhovatelem a stěžovatelem a jejím předmětem bylo přenechání osobního automobilu k zajištění pracovní činnosti stěžovatele. V září 1999 bylo stěžovateli na dobu několika měsíců odňato řidičské oprávnění, takže svoji funkci již nemohl vykonávat, a proto také z ní byl odvolán. Podle názoru soudu byly tedy splněny podmínky uvedené v ustanovení §662 odst. 2 občanského zákoníku umožňující půjčiteli požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil, když současně nevyhověl návrhu na vyslovení připuštění dovolání. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že stěžovateli lze přisvědčit pouze potud, že danou věc je třeba z hmotně právního hlediska posuzovat podle režimu zákoníku práce. Pro posouzení věci zůstává nicméně podstatné zjištění, že stěžovatel odebráním řidičského oprávnění pozbyl předpoklady pro používání vozidla, z čehož třeba dovodit, že pominuly důvody dalšího používání vozidla stěžovatelem. Odnětí řidičského oprávnění a následná nemožnost řádného užívání motorového vozidla představuje nepochybně případ, kdy pominuly důvody svěření vozidla stěžovateli. Zákoník práce jako kogentní předpis v oblasti pracovně právních vztahů neupravuje žádné zadržovací právo k věcem, a proto stěžovatel není oprávněn zadržovat svěřené vozidlo za účelem uspokojení své případné pohledávky proti žalobci. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 19. 7. 2002, čj. 21 Cdo 1501/2001-61, tak, že toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro jeho nepřípustnost odmítl, aniž by napadené rozhodnutí posuzoval věcně, dospěv k závěru, že přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel je na omylu, domnívá-li se že úkolem Ústavního soudu je přezkoumávat správnost skutkových zjištění učiněných obecnými soudy, jejich hodnocení, jakož i právních závěrů z nich vyvozených, a to bez dalšího, neboť jeho ingerence do rozhodování obecných soudů je jasně vymezena čl. 87 písm. d) Ústavy ČR, jakož i ustanovením §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jinými slovy, Ústavní soud může zasahovat do jurisdikce obecných soudů pouze tehdy, překročí-li tyto excesivním způsobem hranice vymezené pro jejich rozhodování a zasáhnout takto do ústavně zaručených práv. Tak tomu však v projednávané věci nepochybně není, neboť byl to sám stěžovatel, který vyvolal sporný stav tím, že rozhodnutím Policie ČR, mu byl na dobu několika měsíců v době výkonu své funkce u žalobce odňat řidičský průkaz, takže po tuto dobu byly eliminovány podmínky, za kterých mu motorové vozidlo žalobce bylo svěřeno. Již tato skutečnost sama o sobě brání tomu, aby věc bylo možno posunout do ústavně právní roviny.
Uvedenou skutečnost považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu