ECLI:CZ:US:2002:4.US.258.02
sp. zn. IV. ÚS 258/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ochranné organizace autorské, zastoupené JUDr. K. Ch., advokátkou, směřující proti rozhodnutí ministra kultury ČR ze dne 25. února 2002, čj.: 12317/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 26. dubna 2002 ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí, jímž bylo změněno předběžné opatření Ministerstva kultury ČR ze dne 28. srpna 2001, čj. 12317/2001. Rozhodnutím ministra bylo stěžovatelce zakázáno disponovat v rozhodnutí stanovenými finančními prostředky.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně a obsáhle popsala problematiku správních řízení, která jsou vedena u ministerstva kultury a jejichž je účastnicí. Dále navrhla posouzení ústavní stížnosti z hlediska ustanovení §39 zákona, tedy naléhavosti projednání věci u Ústavního soudu. Dále se dožadovala postupu dle ustanovení §83 zákona, tedy, aby náklady jejího právního zastoupení před Ústavním soudem uhradil stát. V postupu ministerstva kultury v projednávané věci pak shledala porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal vyjádření ministra kultury. Toto vyjádření bylo spolu s kopií příslušného správního spisu Ústavnímu soudu doručeno dne 1. srpna 2002.
Z vyjádření a přiložených podkladů Ústavní soud shledal, že před doručením vyjádření bylo dne 14. června 2002 pod sp. zn. 12317/2001 vydáno rozhodnutí ministra kultury, jímž bylo změněno rozhodnutí ze dne 21. ledna 2002, sp. zn. 12317/1/2001. Tímto rozhodnutím, které nabylo právní moci 20. června 2002, bylo rozhodnuto ve věci samé. Dne 29. srpna 2002 pak stěžovatelka doručila Ústavnímu soudu doplnění ústavní stížnosti - repliku na vyjádření ministra, ve kterém uvedla svůj názor k jednotlivým bodům vyjádření ministra.
Ústavní soud po shromáždění všech uvedených podkladů se nejdříve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Stěžovatelka napadla předběžné opatření ministerstva kultury, proti kterému, dle jejího názoru, nebylo možno podat správní žalobu. Pokud o.s.ř. v daném případě neumožňuje podání správní žaloby s ohledem na skutečnost, že se jedná právě o předběžné opatření, tedy opatření prozatímního charakteru, které pozbude platnosti rozhodnutím ve věci samé, tím spíše takové rozhodnutí není přezkoumatelné Ústavním soudem. Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona je nepřípustná ústavní stížnost pokud nebyly vyčerpány veškeré procesní prostředky poskytnuté k ochraně práv. K tomu přistupuje i skutečnost, že v době rozhodování Ústavního soudu již zákaz stanovený v napadeném rozhodnutí pozbyl účinnosti právní mocí rozhodnutí ve věci samé.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud neshledal jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. října 2002
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj