ECLI:CZ:US:2002:4.US.29.02
sp. zn. IV. ÚS 29/02
Usnesení
IV. ÚS 29/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J. L., zastoupeného Mgr. L. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2001, čj. 20 Cdo 2883/99-77, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 1999, čj. 10 Co 445/99-59, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 11. 1998, čj. 25 C 249/98-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že také rozsudek pro zmeškání, o který se v této věci jedná, bylo ve smyslu ustanovení §202 odst. 1 o. s. ř., v tehdy platné znění, možno napadnout odvoláním za podmínek v tomto ustanovení blíže citovaných. Proto s ohledem na skutečnost, že stěžovatel podal odvolání proti uvedenému rozsudku pro zmeškání právě z těchto zákonem připuštěných důvodů, nemělo být jeho odvolání pro nepřípustnost odmítnuto. Stěžovatel se domáhá proto z těchto, jakož i dalších, důvodů zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 25 C 249/98 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že uvedený soud vydal dne 24. 11. 1998 již citovaný rozsudek pro zmeškání, jímž stěžovateli bylo uloženo zaplatiti žalobci částku 34 879,-- s přísl., jakož i náklady řízení ve výši 2 140,-- Kč. Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 3. 2. 1999, stěžovatel podáním ze dne 12. 2. 1999 podal návrh na jeho zrušení ve smyslu ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř. s tím, že jednání zmeškal pro naléhavou pracovní cestu do USA. Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 2. 1999, čj. 25 C 249/98-45, byl návrh stěžovatele zamítnut s odůvodněním, že stěžovatel nedoložil, že by jednání zmeškal z omluvitelných důvodů. O odvolání stěžovatele proti posléze uvedenému usnesení, v němž setrvával pouze na svém tvrzení, že byly dány podmínky pro postup podle ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř., rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 5. 1999, čj. 10 Co 447/99-65, tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho odůvodněním. O dalším odvolání stěžovatele směřujícímu proti již konstatovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 11. 1998, v němž jsou již blíže rozváděny skutkové i právní aspekty projednávané věci, rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným usnesením tak, že toto odvolání pro jeho nepřípustnost odmítl, když zjistil a dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a napadený rozsudek spočívá i na správném posouzení věci (§202 odst. 1 o. s. ř.). K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání zamítl, poukázav přitom na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu stran ustanovení §153b o. s. ř. a §202 odst. 1 o. s. ř., v dříve platném znění.
Ani Ústavní soud nemůže než konstatovat, že stěžovatel nerozlišuje mezi podmínkami a funkcí ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř., v dříve platném znění, týkajícího se návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z tvrzených omluvitelných důvodů, - rozhodnutí okresního a krajského soudu v tomto směru v ústavní stížnosti totiž vůbec nenapadá - a ustanovení §202 odst. 1 o. s. ř., v dříve platném znění, upravujícího přípustnost odvolání proti rozsudku pro zmeškání, kteroužto otázkou se obecné soudy v napadených rozhodnutích v relevantních bodech zabývaly a dospěly ke shodnému závěru, že v dané věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, že tomuto rozsudku nelze vytknout nesprávnost právního posouzení věci a že z tohoto důvodu odvolání proti takovému rozsudku není přípustné. Předvolání stěžovatele k jednání dne 24. 11. 1998 mu bylo doručeno již 5. 11. 1998 s poučením o následcích nedostavení se, takže stěží lze pochybovat o relevantním podílu na, pro stěžovatele nepříznivých, důsledcích, plynoucích z jeho nečinnosti.
Všechny uvedené skutečnosti jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. února 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu