ECLI:CZ:US:2002:4.US.356.02
sp. zn. IV. ÚS 356/02
Usnesení
IV. ÚS 356/02
Ústavní soud rozhodl dne 28. srpna 2002 ve věci ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2002, čj. 29 Odo 609/2001-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že odmítnutím dovolání bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Šlo totiž o dovolání ve věci, která měla po právní stránce zásadní význam. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Z obsahu spisu 43 Cm 271/98 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 14. 12. 1999, čj. 43 Cm 271/98-29, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že má za úpadcem pohledávku první třídy ve výši 24 390,-- Kč. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2001, čj. 13 Cmo 29/2000-51, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející ve znění platném do 31. 12. 2000. O dovolání stěžovatele rozhodl posléze Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání odmítl, vycházeje z faktu, že vady řízení uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ze spisu se nepodávají ani stěžovatelem nejsou tvrzeny a že dovolání není přípustné nejen podle ustanovení §238 písm. b) o. s. ř., ale ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a stěžovatel v tomto směru ani návrh nepodal.
Za tohoto stavu, nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem vznesen a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle §239 odst. 2 o. s. ř., stěžovatel tím sám vyloučil, nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj
.