ECLI:CZ:US:2002:4.US.380.02
sp. zn. IV. ÚS 380/02
Usnesení
IV. ÚS 380/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. srpna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 2001, čj. 27 C 180/2000-16, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, čj. 13 Co 86/2002-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že tyto soudy mu odňaly možnost jednat před soudem, čímž porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 27 C 180/2000 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 26. 12. 2000 uplatnil vůči Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR nárok na náhradu škody a odškodnění, když současně podal návrh na předběžné opatření, a to na zajištění důkazů rozhodnutí Fakultní nemocnice, kliniky nemocí z povolaní v Hradci Králové. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 1. 2001 vyzval stěžovatele k odstranění celé řady vad uvedeného podání a jeho petitu s poučením, že pokud stěžovatel nevyhoví tomuto pokynu soudu ve stanovené lhůtě, soud řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř. zastaví. Stěžovatel na tento pokyn soudu reagoval dalším podáním z 16. 1. 2001, v němž současně požádal o ustanovení právního zástupce, kterémužto požadavku bylo vyhověnou usnesením uvedeného soudu ze dne 12. 6. 2001, čj. 27 C 180/2000-9. Citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byla následně žaloba odmítnuta a byl zamítnut i návrh na zajištění důkazů s odůvodněním, že žaloba i nadále neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., když stěžovatel současně tvrdí, že onemocněl nemocí z povolání a utrpěl pracovní úraz a že se domáhá zajištění důkazů cestou předběžného opatření, ačkoli požadovaný důkaz může být proveden kdykoli později. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv se závěry jím přezkoumávaného rozhodnutí zejména v tom směru, že stěžovatel vytýkané vady neodstranil, ačkoli mu v řízení k jeho zastupování před soudem byl ustanoven advokát.
Jak konstatoval Ústavní soud již ve svém rozhodnutí č. 93 publikovaném v díle III svazek 12, žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, a to z toho důvodu, že soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Jakkoli tedy existuje řada rozhodnutí Ústavního soudu, zejména v restituční oblasti, jež vymezují obecným soudům celou řadu povinností vyplývajících mimo jiné z ustanovení §1, §2, §5 o. s. ř., zmíněné povinnosti obecných soudů odpovídá na straně druhé povinnost řídit se pokyny poskytovanými soudem k naplnění ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., což se však v projednávané věci nestalo. Stěžovatelův návrh postrádá i podle názoru Ústavního soudu základní náležitosti uvedené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., a proto o takovém návrhu nelze věcně jednat a o něm rozhodnout. Jinými slovy, v řízení před obecnými soudy platí ve všech jeho stádiích zásada, že i účastník je povinen řádně střežit svá práva, kteréžto povinnosti stěžovatel evidentně nedostál, naopak přenášel stav, kdy jeho návrh byl neurčitý a nesrozumitelný, na soud, aby tento dokonce formou předběžného opatření zajišťoval provádění důkazů v situaci, kdy tyto důkazy mohly být bez dalšího provedeny kdykoli v budoucnu. Rozhodování na podkladě stěžovatelova petitu by vedlo nejvýše k tomu, že rozhodnutí soudu by pro svou neurčitost a nesrozumitelnost nebylo vůbec vykonatelné.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu