ECLI:CZ:US:2002:4.US.45.02
sp. zn. IV. ÚS 45/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti B. R. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. října 2001, sp. zn. 25 Co 272/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. ledna 2002 bylo Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručeno podání, označené jako ústavní stížnost proti shora uvedenému usnesení, které však mimo označení účastníků a plnou moc právnímu zástupci neobsahovalo údaje čeho a proč se stěžovatelka domáhá. S ohledem na strohost podání i některé další údaje si Ústavní soud vyžádal od právního zástupce vyjádření, zda stěžovatelku ve věci zastupuje, a současně vyzval k odstranění vad podání. Dne 5. března 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno řádné podání ústavní stížnosti, ve kterém stěžovatelka napadla rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2000, sp. zn. 7 C 12/99, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 485.513,- Kč s příslušenstvím.
Stěžovatelka tvrdí, že k řízení soudu prvého stupně se nedostavil její právní zástupce, který se z jednání omluvil pro poškození vozidla cestou k jednání. Odvolací soud konstatoval, že právní zástupce (dle úředního záznamu) souhlasil s tím, aby věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. Stěžovatelka uvádí, že tento úřední záznam není správný a že takový souhlas její právní zástupce nedal. Stěžovatelka, která se rovněž nezúčastnila jednání u soudu prvého stupně dne 7. června 2000 nedala souhlas k jednání v její nepřítomnosti. S ohledem na skutečnost, že okresní soud ve věci jednal, bylo jí odepřeno právo na spravedlivý proces, deklarované v o.s.ř. i v Ústavě ČR. Z toho důvodu měl odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušit a věc vrátit k novému projednání.
Stěžovatelka dále uvedla, že soudům obou stupňů navrhovala provedení důkazu výslechem svědků. Soud prvého stupně tak neučinil a soud odvolací se s tímto postupem ztotožnil. Rovněž v tomto případě bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Také odvolací soud projednával záležitost stěžovatelky v nepřítomnosti její i jejího právního zástupce, ačkoliv telefonicky žádala odpůrce (?) i soud o odročení jednání z toho důvodu, že její tehdejší právní zástupce byl jmenován soudcem a ona požadovala čas pro zajištění si nového právního zástupce. Tomuto požadavku krajský soud nevyhověl a zkrátil ji na právech stanovených v o. s. ř.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil účastník - Krajský soud v Hradci Králové, zastoupený předsedou senátu 25 Co. Ten ve svém vyjádření uvedl, že v napadeném rozhodnutí vyložil důvody, pro které nevyslyšel odvolací námitku stěžovatelky, že jí byla odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatelka i její tehdejší právní zástupce byli obesláni kancelářským vzorem 10 o.s.ř., a stěžovatelce nebyla uložena povinnost jednání se zúčastnit. Bylo tedy na ní, zda svého práva využije. Pokud se dobrovolně rozhodla jednání se nezúčastnit, nemůže to nyní vytýkat obecným soudům. K tvrzenému vyloučení z účasti na jednání jejího právního zástupce odkázal účastník na ustálenou judikaturu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2389/98, uveřejněné v časopise Obchodní právo 3/2001, str. 23), dle které omluva nezakládá vadu řízení spočívající v odnětí práva jednat před soudem, není-li spojena s žádostí o odročení. Podání takové žádosti stěžovatelka netvrdila ani v odvolání ani v ústavní stížnosti. Obdobně i k neúčasti právního zástupce stěžovatelky u jednání odvolacího soudu účastník uvedl, že předvolání tehdejšího právního zástupce stěžovatelky bylo učiněno se značným předstihem a pokud mu v účasti bránila překážka, bylo na něm, aby její existenci soudu sdělil a požádal eventuelně o odročení.
K důvodům, pro které nebyly vyslechnuty stěžovatelkou navržené svědkyně, účastník odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud si rovněž vyžádal spis vedený ve věci u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 12/99. Po seznámení se z jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud ze spisu soudu prvého stupně zjistil, že na č.l. 79 je uveden úřední záznam, kterým se tehdejší právní zástupce stěžovatelky omluvil z jednání nařízeného na den 7. června 2000 z důvodu technické poruchy vozidla, aniž by požadoval odročení jednání. Pokud jde o neúčast právního zástupce na jednání dne 3. října 2001, je z č.l. 122 zjevné, že byl řádně obeslán, předvolání mu bylo doručeno dne 2. srpna 2001 a přípisem ze dne 24. září 2001 (č.l. 126) sdělil odvolacímu soudu, že z důvodu jmenování soudcem ukončil advokátní činnost a požádal, aby nebyl ve věci dále obesílán. Stěžovatelka se z toho důvodu obrátila na odvolací soud se žádostí o odročení jednání faxem odeslaným krajskému soudu 2. října 2001. Této žádosti odvolací soud nevyhověl a telegraficky tuto skutečnost sdělil stěžovatelce téhož dne v 9.30 hod.
Ústavní soud k tomu konstatuje, že předvolání zaslané s dvouměsíčním předstihem poskytovalo stěžovatelce i jejímu právnímu zástupci dostatek prostoru pro přípravu na jednání. Překážka, pro kterou se tehdejší právní zástupce jednání nemohl zúčastnit, mu zjevně nemohla být známa teprve 24. září 2001. Měl tedy dostatek času informovat o tom stěžovatelku s dostatečným předstihem již před jejím odjezdem na dovolenou. V ústavní stížnosti pak není ani uvedeno, zda tehdejší právní zástupce již složil soudcovský slib, kterým teprve by nastala překážka výkonu jiné činnosti. Ústavní soud nezjistil ani žádnou jinou překážku, pro kterou by se stěžovatelka nemohla osobně zúčastnit jednání odvolacího soudu.
K námitce stěžovatelky, že nebyl připuštěn výslech svědkyň jí navržených, Ústavní soud konstatuje, že z proběhlých řízení vyšlo najevo, že stěžovatelka svoji žalobu směřovala sice proti správnému subjektu, avšak špatně, neboť se domáhala na žalované straně něčeho, na co neměla nárok. Z toho důvodu byla její žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že ani v odvolacím řízení nebyl učiněn pokus o odstranění těchto vad, odvolací soud správně posoudil nadbytečnost provedení stěžovatelkou navržených důkazů - výslechů svědků.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19. července 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu