ECLI:CZ:US:2002:4.US.454.02
sp. zn. IV. ÚS 454/02
Usnesení
IV. ÚS 454/02
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudů JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti A. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 543/2000, ze dne 4. 6. 2001, a rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. 18 C 156/95, ze dne 27. 1. 1998, a o návrhu na zrušení ustanovení §5 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., §5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., §135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a §202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonných ustanovení se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu osobně doručenou dne 2. 7. 2002, domáhá - z důvodů podrobně rozvedených - zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Spolu s ústavní stížností podala také návrh na zrušení shora vyjmenovaných zákonných ustanovení. Jak však sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí (a Ústavní soud tento údaj ověřil dotazem u Městského soudu v Brně), byl jí rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 543/2000, ze dne 4. 6. 2001, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 18 C 156/95, ze dne 27. 1. 1998, doručen dne 13. 7. 2001. Tímto dnem tedy ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. počala stěžovatelce běžet lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Jestliže tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost teprve dne 2. 7. 2002, stalo se tak evidentně po lhůtě pro její podání zákonem stanovené, a proto byla podle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta.
Pro úplnost třeba dodat, že ustanovení §75 odst. 2 citovaného zákona, které stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje, v daném případě aplikovat nelze. Použití §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona přichází v úvahu pouze v případě, že nebyly vyčerpány procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje, což není, jak shora patrno, případ stěžovatelky, která odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podala.
S ohledem na to, že ústavní stížnost byla odmítnuta pro opožděnost, nebylo možno se již zabývat spojeným návrhem na zrušení zákonných ustanovení, neboť za uvedeného stavu nelze stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu, a proto byl tento návrh odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b), §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu