ECLI:CZ:US:2002:4.US.491.02
sp. zn. IV. ÚS 491/02
Usnesení
IV. ÚS 491/02
Ústavní soud rozhodl dne 29. srpna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti R. L., zastoupené JUDr. T. M., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 9. 2001, čj. 7 C 61/2001-58, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2002, čj. 23 Co 376/2001-78, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ustavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť obecné soudy jí nejen nepřiznaly v rozporu s ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, ale naopak povinnost k této náhradě uložily jí samotné. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 7 C 61/2001 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozhodnutím tohoto soudu bylo mimo jiné stěžovatelce uloženo nahradit žalovanému náklady řízení v částce 4 650,-- Kč. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu v napadeném výroku potvrdil. Přitom se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že nelze míti za to, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět jen pro chování žalovaného.
V již celkem konstantní judikatuře Ústavní soud několikráte konstatoval, že rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zpravidla postrádá způsobilost posunout věc do ústavně právní roviny, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé a v tomto směru má pouze akcesorickou povahu. V konkrétním případě dospěly obecné soudy navíc k závěru o potřebě aplikace ustanovení §146 odst. 2 věty první na základě hodnocení provedených důkazů, vyzněvšich v tom směru, že nelze dovodit naplnění skutkové podstaty uvedené v ustanovení §146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Protože z ústavního principu nezávislosti soudů (§82 odst. 2 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.), nespadá do pravomoci Ústavního soudu, když byly respektovány podmínky dané ustanovením §132 o. s. ř., a nedošlo tedy k žádnému excesu, toto hodnocení důkazů posuzovat odchylně.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu