ECLI:CZ:US:2002:4.US.539.01
sp. zn. IV. ÚS 539/01
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti R.V., zastoupené JUDr. M.K., proti průtahům v řízení ve věci 14 C 18/97, vedeným před Okresním soudem v Karviné, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7. září 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka brojila proti průtahům v řízení v její věci, vedené před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 14 C 18/97. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje průběh řízení před soudem prvého stupně a odvolacího řízení u Krajského soudu v Ostravě (sp. zn. 13 Co 1097/99). Odvolací soud usnesením ze dne 15. října 1999 předchozí rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Po tomto rozhodnutí však už další jednání neproběhlo a soud prvého stupně byl nečinný až do 13. července 2000, kdy byl ustanoven znalec. Proti tomu podala stěžovatelka stížnost k předsedkyni okresního soudu. Stížnost byla zhodnocena jako důvodná (rozhodnutí ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. Spr 38/2000).
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti uvádí, že spor trvá bezmála již pět let. Je narozena v roce 1923, jde jí o mnoho a chce se dočkat rozsudku. Podle jejího názoru nejde o věc skutkově či právně mimořádně složitou. Současně poukazuje na skutečnost, že žalovaný v průběhu řízení uznal svoji odpovědnost za škodu. V postupu okresního soudu shledává stěžovatelka porušování svého práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě, ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dle názoru stěžovatelky soud prvého stupně přiznal, že průtahy jsou dány jeho nečinností. Poukazuje na skutečnost, že jí, mimo stávající újmy morální, může vzniknout i újma materiální, neboť je možné, že se žalovaný (státní podnik) dostane do likvidace či do konkurzu, a to i přesto, že v době podání žaloby disponoval rozsáhlým nemovitým majetkem. Z uvedených důvodů požaduje, aby Ústavní soud zakázal okresnímu soudu průtahy v řízení a nařídil mu ve věci jednat.
K ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka - Okresního soudu v Karviné, za který se vyjádřila předsedkyně senátu 14 C. Ta potvrdila, že prvním úkonem po navrácení věci soudu prvého stupně bylo dne 13. července 2000 ustanovení znalce, pro určení výše škody, jíž se stěžovatelka domáhá. Znalec byl však ze zdravotních důvodů zproštěn vypracování posudku, a proto usnesením ze dne 10. srpna 2000 byl ustanoven znalec nový, který měl předložit posudek do 60 dnů od předložení spisu. Toto usnesení se však nedařilo doručit žalovanému, který ke dni 26. dubna 2000 zanikl. V období od 30. srpna do 20. října 2000 bylo zjišťováno, kdo je jeho právním nástupcem. Tomu pak bylo dne 7. prosince 2000 usnesení doručeno. Dne 22. prosince 2000 byl spis zaslán soudnímu znalci. Vypracování posudku bylo urgováno dne 5. dubna a 29. června 2001, s výzvou k dodání posudku a navrácení spisu nejpozději do 31. července 2001. Dne 30. července 2001 byl posudek doručen, avšak bez vyúčtování znalečného, a proto byl znalec dopisem ze dne 31. července 2001 vyzván k jeho zaslání. Znalec doručil vyúčtování dne 29. srpna 2001. O znalečném pak bylo rozhodnuto usnesením dne 19. září 2001, které bylo odesláno stranám 1. října 2001. Současně bylo nařízeno jednání na 30. října 2001.
K věci si Ústavní soud rovněž vyžádal vyjádření předsedkyně Okresního soudu v Karviné, která uvedla, že ve věci shledala průtahy v době od 24. ledna 1997 do 6. března 1998, od 18. srpna 1998 do 31. března 1999 a od 1. prosince 1999 do 13. července 2000. Dále předsedkyně soudu uvedla okolnosti průtahů v letech 1997, 1998 a 1999. Ke stížnosti stěžovatelky na průtahy od 1. prosince 1999 do 13. července 2000 uvedla, že tato byla shledána důvodnou a nečinnost byla soudkyni vytknuta. Dále popisuje průběh řízení ve věci shodně jako předsedkyně senátu a konstatuje, že průtahy v roce 2001 byly zapříčiněny nečinností soudního znalce, který byl opakovaně urgován, a to i pod pohrůžkou sankčních opatření, avšak žádné z nich nebylo použito, a to přesto, že dodal svůj posudek se zpožděním 4 měsíců. Po doručení posudku však k žádným průtahům nedochází a při řízení nařízeném na den 30. října 2001 lze očekávat rozhodnutí ve věci samé.
Závěrem předsedkyně soudu konstatuje, že se z hlediska prokazování rozhodných skutečností jedná o věc složitou.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud z předložených podkladů, tj. ústavní stížnosti i vyjádření předsedkyně senátu a soudu shledal, že k průtahům v řízení došlo, avšak v současné době již řízení ve věci průtahy nevykazuje. Dle informací poskytnutých okresním soudem proběhlo poslední jednání dne 18. prosince 2001 a jeho výsledkem bylo vydání rozsudku ve věci samé. Ten doposud nenabyl právní moci, podle sdělení soudkyně však nebyl doposud podán opravný prostředek.
Ze zjištěných údajů je zřejmé, že řízení sice probíhá poměrně dlouho, avšak v době od vydání rozhodnutí sp. zn. Spr. 38/2000, jímž byla stížnost stěžovatelky na průtahy v řízení shledána jako oprávněná, průtahy v řízení nejsou. Ústavní soud navíc konstatuje, že to, čeho se stěžovatelka podanou stížností domáhala, tedy aby bylo obecnému soudu nařízeno ve věci jednat a rozhodovat, bylo realizováno. Za této situace by vyslovení požadovaného výroku postrádalo jakoukoliv funkci.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, byť tento stav nastal po jejím podání, a jako takovou ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. února 2002
JUDr. Eva Zarembovápředsedkyně senátu