ECLI:CZ:US:2002:4.US.573.2000
sp. zn. IV. ÚS 573/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného JUDr. A.M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, sp. zn. 29 Co 366/2000 a sp. zn. 29 Co 412/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. září 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce pro zmeškání, ze dne 4. května 1998, sp. zn. 10 C 1020/97. Napadeným usnesením krajského soudu bylo rovněž potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. ledna 2000, sp. zn. 10 C 1020/97, jímž soud prvého stupně zamítnul návrh stěžovatele na zrušení téhož rozsudku okresního soudu.
Jak dále stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, z důvodu procesní opatrnosti podal proti rozhodnutí krajského soudu rovněž dovolání. Ústavní soud proto vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu.
Dne 8. března 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 2457/2000, ze kterého Ústavní soud zjistil, že dovolání proti části výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku ze dne 4. května 1998, sp. zn. 10 C 1020/97 bylo sice odmítnuto, současně však byla zrušena část výroku usnesení krajského soudu, kterou bylo odmítnuto odvolání stěžovatele do téhož rozsudku.
Dopisem ze dne 12. března 2002, doručeným dne 14. března 2002, se Ústavní soud obrátil na právní zástupkyni stěžovatele s dotazem, zda s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu na ústavní stížnosti trvá, popřípadě, zda hodlá v ústavní stížnosti učinit změny. Dne 4. dubna 2002 byla Ústavnímu soudu doručena odpověď, kterou právní zástupkyně sdělila, že z důvodu částečného vyhovění dovolání trvá stěžovatel na ústavní stížnosti v části směřující proti výroku usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně.
Po zvážení okolností případu konstatuje Ústavní soud, že předpokladem pro přípustnost ústavní stížnosti je, že již objektivně neexistuje žádný jiný prostředek k dosažení nápravy. Přestože bylo dovolání z části odmítnuto, byl rozhodnutím dovolacího soudu vytvořen dostatečný prostor k tomu, aby stěžejní námitky stěžovatele ohledně doručení obsílky byly u obecného osudu znovu projednány, byly v tomto rozsahu provedeny potřebné důkazy a o věci bylo rozhodnuto. Za této situace se tedy jeví být ústavní stížnost předčasnou (byť tato situace nastala dodatečně) a tedy i nepřípustnou. Proto ji Ústavní soud ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona, dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. dubna 2002
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj