ECLI:CZ:US:2002:4.US.665.01
sp. zn. IV. ÚS 665/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti H.J., Ing. Z.K. a JUDr. A.K., zastoupených JUDr. J.T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 12 Co 703/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. 11. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 12 Co 703/97, kterým byl v napadených částech výroků I., II. a III. změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 7. 1997, č.j. 4 C 586/95-75 tak, že se dále zamítá i jejich žaloba o zaplacení částky každému 290.107,60 Kč, jako náhrady za lesní porosty.
Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem, založeným na chybném právním posouzení věci, bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že výhrady stěžovatelů směřují k aplikaci a výkladu příslušných ustanovení hmotněprávních předpisů (zejm. ust. §15 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) odvolacím soudem. S těmito výhradami se neztotožňuje a nepovažuje je za opodstatněné. Navrhl, aby ústavní stížnost byla usnesením odmítnuta.
Ze sdělení Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 12. 2001 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali do rozsudku Krajského soudu v Brně, který je předmětem ústavní stížnosti, dovolání a spis byl postoupen Nejvyššímu soudu ČR. Tato skutečnost byla potvrzena sdělením právního zástupce stěžovatelů ze dne 17. 12. 2001.
Ústavní soud konstatuje, že v daném případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost jako nepřípustná ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2002
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj