ECLI:CZ:US:2002:4.US.68.02
sp. zn. IV. ÚS 68/02
Usnesení
IV. ÚS 68/02
Ústavní soud rozhodl dne 18. března 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti B. V., zastoupené Mgr. K. N., advokátem, proti usnesení Policie ČR, místní oddělení, H. 2, 110 00 Praha 1, ze dne 12. 11. 2001, čj. OR1-690/MO5-TČ-2001, a usnesení Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 18. 12. 2001, čj. Zn 259/2001-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Orgány činné v trestním řízení nezjistily totiž řádně skutkový stav, naznačený v oznámení stěžovatelky, a navíc došlo z jejich strany k chybnému nezákonnému právnímu hodnocení, a tím i vydání nezákonného rozhodnutí, které se tím stalo nepřezkoumatelným. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisů Policie ČR, Místního oddělení v Praze 1, jakož i Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, vztahujících se k napadeným rozhodnutím, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dne 21. 3. 2001 oznámila podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona a trestního činu zpronevěry podle §248 odst. 2 trestního zákona spáchaných Mgr. J. Š. a představiteli společnosti T. v Praze. Usnesením Policie ČR, Místního oddělení v Praze 1, ze dne 31. 5. 2001, čj. OR1-690/MO5-TČ-2001, bylo toto oznámení podle ustanovení §159 odst. 1 trestního řádu odloženo s tím, že v daném případě nejde o trestný čin ani přestupek, ke stížnosti stěžovatelky bylo však toto usnesení usnesením Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 21. 8. 2001, čj. 259/2001-8, zrušeno s tím, aby policejní orgán o věci znovu jednal a po provedení dalšího šetření rozhodl. Policie ČR, Místní oddělení v Praze 1, napadeným usnesením rozhodla tak, že věc opětovně podle §159 odst. 1 trestního řádu odložila, když dospěla k závěru, že ani další získané poznatky nijak nepřispěly k objasnění údajně spáchaných trestných činů. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, jež rozhodovalo o opětovné stížnosti stěžovatelky, rozhodlo napadeným usnesením tak, že její stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo. V napadeném usnesení je konstatováno, že ani po doplnění řízení nelze mít za to, že by Mgr. J. Š. a představitelé společnosti T. naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty inkriminovaných trestných činů, a to zejména pokud jde o naplnění jejich subjektivní stránky.
Podle ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle odst. 6 citovaného ustanovení orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Úkolem Ústavního soudu je proto mimo jiné zkoumat, zda orgány činné v trestním řízení se pohybují v uvedeném rámci za již konstatovaných podmínek, v žádném případě mu však nenáleží, aby provedené důkazy sám přehodnocoval. Závěr, k němuž dospělo obvodní státní zastupitelství v napadeném usnesení, je ve svém úhrnu logický a přesvědčivý, neboť na jedné straně zcela objektivně konstatuje, že není prokázáno, že by k předání částky 150 000,-- Kč M. R. stěžovatelce skutečně došlo, současně však konstatuje nedostatek podmínek opravňujících k závěru o naplnění subjektivní stránky případného trestního jednání. Existuje nespočet případů, kdy věc se takto posunuje na hranici občanskoprávní či obchodněprávní roviny, resp. za tuto hranici, a jak naznačují, a to zcela evidentně, výsledky provedeného dokazování, je tomu obdobně i v projednávané věci.
Ústavní soud má proto ze všech uvedených důvodů za to, že v daném případě nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, a proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. března 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu