ECLI:CZ:US:2002:4.US.93.02
sp. zn. IV. ÚS 93/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. června 2001, sp. zn. 3 To 606/2000, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. června 2000, sp. zn. 10 T 207/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. února 2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). S ohledem na tuto skutečnost byl právní zástupce stěžovatele vyzván k odstranění vad podání. S ohledem na vztahy mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem, byl dopisem ze dne 25. března 2002 učiněn shodný dotaz i na stěžovatele. Dne 12. dubna 2002 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, kterým byly odstraněny vady podání.
Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Obrátil se proto na Okresní soud v Ostravě se žádostí o sdělení, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci. Soud Ústavnímu soudu sdělil, že doručení bylo vykázáno stěžovateli dne 21. června 2001, jeho právnímu zástupci dne 20. června 2001. Je tedy zřejmé, že nejpozději dnem 21. června 2001 počala běžet lhůta v trvání 60 dnů, ve které je, dle ustanovení §72 odst. 2 zákona, možno ústavní stížnost podat. Zákonná lhůta tak vypršela v neděli 19. srpna 2001, resp. v pondělí 20. srpna 2001, tedy téměř půl roku před doručením ústavní stížnosti. Argumentace tím, že plná moc byla právnímu zástupci udělena již dne 24. září 2001, je zcela irelevantní.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. června 2002
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj