ECLI:CZ:US:2003:1.US.105.03
sp. zn. I. ÚS 105/03
Usnesení
I. ÚS 105/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 12 T 4/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 2. 2003. Stěžovatel v ní tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho procesní práva, zejména právo na obhajobu a spravedlivý proces dle čl. 36 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V ústavní stížnosti se rovněž zmínil, že současně s ústavní stížností podává dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Před samotným projednáním ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. §75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno dne 6. 2. 2002, a tedy po účinnosti novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2002, která zavedla nový mimořádný opravný prostředek, a to dovolání (§265a trestního řádu). O tomto právu byl stěžovatel řádně krajským soudem poučen.
Ústavní soud v otázce vztahu dovolání a ústavní stížnosti odkazuje na sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle kterého v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o opravném prostředku (v případě, že jej sám zákon nevylučuje), a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a Ústavní soud byl proto nucen posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. března 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu