ECLI:CZ:US:2003:1.US.140.03
sp. zn. I. ÚS 140/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu J. Š., kterým se domáhá, aby Ústavní soud zrušil volbu V. K. prezidentem České republiky a aby rozpustil Komunistickou stranu Čech a Moravy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel v podání ze dne 6. 3. 2003 žádá, aby Ústavní soud prohlásil zvolení Václava Klause prezidentem republiky za protiústavní, "neboť se projevil jako věrolomný a bezcharakterní politik" "tím, že jednal o podpoře s klubem KSČM". Navrhovatel zároveň navrhuje rozpuštění KSČM, neboť podle jeho názoru tato politická strana svým programem již nepatří do politického, společenského a ekonomického charakteru České republiky vzhledem ke své 80-leté minulosti.
Ústavní soud konstatuje, že jeho kompetence vymezuje čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a podrobněji je provádí zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Přitom i pro Ústavní soud platí - stejně jako pro jakýkoliv jiný státní orgán - klíčový princip právního státu, tzn. že je oprávněn jednat a rozhodovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a že své kompetence nesmí překračovat.
Z výčtu kompetencí, obsaženého v citovaném čl. 87 odst. 1 Ústavy, je přitom zřejmé, že Ústavní soud není příslušný rozhodovat o ústavnosti a případném zrušení volby prezidenta republiky.
K návrhu na rozpuštění KSČM Ústavní soud uvádí, že o rozpuštění politické strany rozhoduje Nejvyšší správní soud [§94 odst. 1 písm. b) ve spojení s §95 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní]. Návrh na rozpuštění politické strany je Nejvyššímu správnímu soudu oprávněna podat toliko vláda nebo prezident (§15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve znění pozdějších předpisů). To znamená, že navrhovatel jako fyzická osoba k podání uvedeného návrhu není oprávněn (tzn. není aktivně legitimovaným subjektem) a jeho návrh, adresovaný vládě či prezidentovi, by musel být kvalifikován toliko jako podnět, který však jmenované státní orgány k podání příslušného návrhu soudu nezavazuje.
Ústavní soud proto dospívá k závěru, že k projednání a rozhodnutí podaného návrhu není příslušný a že k návrhu na rozpuštění KSČM není navrhovatel ani aktivně legitimován.
S ohledem na formulaci petitu podaného návrhu Ústavní soud shledal, že by bylo nadbytečné vyzvat navrhovatele k odstranění jednotlivých vad návrhu a k tomu, aby zmocnil k zastupování v řízení před Ústavním soudem advokáta.
Protože Ústavní soud shledal, že k projednání návrhu není příslušný a zároveň že jej podala osoba zjevně neoprávněná, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. c), d), zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj